Olympijská euforie a šňůra medailí skončila. No ano, nemohu než věnovat těchto pár slov našim hrdinům, i když právě dobře přistáli a už jsou na cestě k novým úspěchům.
Petr Prevc jen převzal žlutou košili nebo "vzal zpět". A také radostná zpráva o nás Tina nikdo by to nečekal, kdyby nevěděl, že tahle chvíle je prostě nejlepší. Dovolte mi, abych vám napověděl, že naše dvakrát zlatá Černoška je tou vyvolenou, která se utká o nejprestižnější sportovní cenu na světě, cenu Laureus. Že stála po boku největších sportovců, jako je tenista Serena Williamsová, to ani nebudu uvádět, protože to už je samozřejmé.
Naši hokejisté jsou další zimní pohádkou, která nás zahřeje u srdce a vtlačí do našeho paměťového šuplíku další radost, hrdost a radost, na kterou nikdy nezapomeneme, nebo alespoň dokud se nám nezapráší šedé buňky. Tyto pracně vydělané medaile určitě neskončí „sběrem prachu“ jako věci, které se mi hromadí na poličkách doma. Ale jaro už klepe na okna a je na čase znovu zařídit své "brloh" a osvěžit stěny buď barvami, knihovničkou nebo více fotkami.
#179 Magazín města Slovinsko podle Magazín města
Jen ta myšlenka úklid mě přivádí k zoufalství. Jsem člověk, který se nemůže rozloučit s předměty, i když jsou naprosto zbytečné. Moje slabina je to jistě přílišná připoutanost, protože každému papírovému jeřábu přikládám důležitost a v neposlední řadě si vymyslím příběh, respektive vždy docela pravdivý, který každému zájemci povím. Mám daleko k materialistovi, spíše k jakémusi, jak byste to nazval, „křečka“, který sbírá na hromádku. Dokážete si představit, jaké by to bylo, kdybyste tohle všechno museli někam přesunout, v případě potřeby se s věcmi rozloučit, vyhodit, dát pryč. Nemůžu na to ani myslet, protože pak je na řadě vážení, nebo mentální soud, který rozhodne, co je účelné šetřit a co ne. Tehdy mě většinou vždycky bolí hlava. Řešením, které následuje, je nákup úložných boxů a věc je vyřešena.
Když je vše odloženo, aspoň se těším na to, že nepotřebuji utírat prach. Ve stáří, až už neuvidím a nebudu číst, až si nebudu na nikoho vzpomínat, až nebudu mít své dávno ztracené příběhy, dostanou tyto věci nový rozměr, snad pro někoho, kdo je ocení a vytvořit si vlastní fantazii svět, kterým pokud možno dodá zvědavým malým průzkumníkům ještě originálnější slova. Jak skloubit staré s novým nebo naopak, aby náš domov zářil, se dočtete v tomto čísle Magazín města._
