Albert Einstein řekl: „Jen dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost, ale vesmírem si nejsem úplně jistý.“ maličký. I naše planeta Země je pouze střípkem v této velkolepé mozaice, jejíž obraz nám umožňuje vidět ve stále větším měřítku prostřednictvím satelitů, dalekohledů a sond.
Ko se ponoči zazremo v nebo posuto z zvezdami, je kot bi domišljijo spustili z vajeti. Takrat do izraza pride naša duhovnost, takrat se zdi vse tu na Zemlji tako nepomembno in majhno. In dejansko je ko gledamo širše, zato če kje, se na tem mestu iluzija o naši (vse)mogočnosti razpoči kot milni mehurček.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: 20 nejlepších vesmírných filmů všech dob
Pa še nasvet. Na svet’ živi preveč ljudi, ki ga jemlje kot nekaj samoumevnega. Tu smo gostje, Země si ne lastimo. In kot je logično, da pred odhodom ne razbijemo hotelske sobe, moramo biti enako, če ne še bolj, odgovorni do našega skupnega doma. Saj ne, da gredo lahko naši zanamci kam drugam.