Většina turistů si při návštěvě New Yorku nepochybně chce detailně prohlédnout Sochu svobody. Mnoho faktů o stavbě, která na Liberty Island stojí, však není široké veřejnosti známo. Přemýšleli jste někdy, který?
Socha představující Svoboda, římská bohyně svobody, byla vztyčena již dávno 1886. Každý rok přitahuje více než 3 miliony lidí, kterou navštěvují sami nebo s průvodcem. Jakých 7 věcí o Soše Svobody, které tentokrát odhalíme, bývá turistům skryto?
Většina lidí to ani nechtěla.
Sochu, která je dílem sochaře Frederica Augusta Bartholdiho, prý Američané dostali od Francouzů jako dárek ke stému výročí nezávislosti Spojených států. Během finanční krize v letech 1873 až 1876 vyvolalo velké pobouření skutečnost, že výstavbu budovy plně nefinancovala Francie, ale svým dílem musely přispět i USA.
Nikdo neví, komu slavná socha vlastně patří.
Socha svobody má výraznou tvář s velkým nosem, velkými rty a silnou bradou. Přestože představuje Libertas, jako předloha pro jeho vytvoření posloužila skutečná osoba. Mnozí jsou toho názoru, že umělec našel inspiraci ve své matce Charlotte Beysser Bartholdi.
Do roku 1924 se jmenovala „Světlo osvětluje svět“.
V roce 1924 americký prezident Calvin Coolidge prohlásil Sochu svobody spolu s imigrační stanicí na Ellis Island za národní památku. Tehdy stavba dostala své jméno, jak ji známe dnes.
Mohl by stát v jakémkoli jiném americkém městě.
Před zahájením stavby chtěl Bartholdi vybrat pro svou sochu co nejlepší umístění. Během svých cest do Spojených států navštívil mimo jiné Boston, Sacramento a Norfolk, aby získal podporu pro svůj projekt.
Thomas Edison chtěl, aby socha mluvila.
Klidně se může stát, že vás Socha svobody při návštěvě New Yorku laskavě osloví. Vynálezce Thomas Edison chtěl konstrukci vybavit gramofonem. Bohužel k tomu nikdy nedošlo.
Do roku 1902 sloužil také jako maják.
Ve snaze ospravedlnit finanční prostředky investované do sochy prezident Ulysses Grant nařídil, aby byla postavena tak, aby sloužila jako maják. Světlo, které bylo vidět až na vzdálenost asi 40 kilometrů, svítilo až do roku 1902.
Hlava sochy byla vystavena v Paříži.
Části pomníku byly vyrobeny ve Francii a teprve poté odeslány do Spojených států. V roce 1878 jej mohli obdivovat návštěvníci Exposition Universelle, kde byly vystaveny i dva zajímavé vynálezy: Bellův telefon a Edisonův gramofon.
