Noah Hawleyho film „Vetřelec: Země“ (FX/Hulu) vrací akci domů: do roku 2120, dva roky před původním filmem. Když se výzkumná loď USCSS Maginot po 65 letech kryogeniky vrátí, na Zemi exploduje noční můra – řízená megakorporacemi. V jejím středu je Wendy (Sydney Chandler), dětské vědomí v dospělém syntetickém těle a svět, kde se vrcholní predátoři neschovávají jen v šachtách.
Hawleyho série Vetřelec: Země je ambiciózní, ale chytrý „průřez“ DNA ságy „Vetřelec“: respektuje mytickou estetiku Ridleyho Scotta, ale má vlastní myšlenku, že skutečnými monstry jsou ve skutečnosti korporace, které dobyly planetu. Děj se odehrává v roce 2120, pouhé dva roky před událostmi prvního filmu, a začíná na bezpečné a známé půdě – v útrobách korporátní lodi Weyland-Yutani, kde posádka Maginotovy lodi odpočítává měsíce do návratu na oběžnou dráhu… dokud se senzory nezblázní, protokoly se nerozbijí a „vzorky“ se náhle ocitnou přímo na Zemi. Pak se začnou lámat pravdy a žebra.
Nejčerstvější na seriálu „Vetřelec: Země“ je, že se seriál vážně zabývá tím, jak vypadá svět na Zemi, když jsou země pouhými odnožemi korporátní džungle. Prodigy City – v seriálu označované také jako Nový Siam – je vodní metropole s kanály, neonovými mosty a umírající střední třídou, vybudovaná z thajských lokací, které seriálu dodávají organickou a hmatatelnou texturu. Nejedná se o sterilní budoucnost; jde o retrofuturistickou dystopii, kde se realita potí. Vizuální podpis kombinuje praktické efekty a promyšlenou CGI, takže zvířata působí realisticky a města působí opotřebovaně a reálně.
Hawley nešetřil na velkých myšlenkách. „Vetřelec: Země“ jasně definuje tři „typy“ lidí zítřka: kyborgy, syntetiky a hybridy – ti druzí jsou nejnapínavější a morálně nejkluzčí. Wendy (Sydney Chandler) je dítě transplantované do dospělého syntetického těla, první „úspěšný“ hybrid a emocionální centrum příběhu. Její vztah s bratrem Hermitem (Alex Lawther), ochranitelsky chladným syntetikem Kirshem (Timothy Olyphant) a matoucí svět kolem ní ukazují, že seriál není jen o přežití, ale o tom, co znamená být člověkem.
Pokud ve filmu „Vetřelec“ obvykle bojujeme s jedním monstrem a jedním tajným memorandem, zde máme celý ekosystém monster a memů. Hawley představuje nové výtvory vedle xenomorfů a uspořádává je do dramatického oblouku, který stupňuje od šeptání v kabinetu až po paniku ve městě. Funguje to překvapivě dobře – částečně proto, že hrůza se rodí z idejí (nesmrtelnost jako produkt) a teprve poté ze zubů. Ano, krev opět stříká, ale nejvíc štípe chladná logika. +
Klíčem k tomuto světu je chlapec-bilionář Boy Kavalier (Samuel Blenkin), generální ředitel společnosti Prodigy, který svou laboratoř nazývá „Neverland“ a hybridní děti „Lost Boys“. „Peter Pan“ není pro scenáristy jen vtip; je to společné vlákno o věčném dětství, moci bez zodpovědnosti a o tom, kam až korporace zajdou, aby porazily smrt. První epizody se proto docela příhodně nazývají „Neverland“ a „Mr. October“ – šibalsky a strašidelně zároveň.
Parametry herního průmyslu jsou také jemně vyladěny. Seriál produkovala společnost FX, výkonným producentem je Ridley Scott a hudbu složil Jeff Russo, což je slyšet v pulzujících, chladných replikách, které udržují tempo mezi tichem větracích šachet a duněním děje. Výsledkem je televize s filmovým nádechem: prohlášení o moci zní v tlumených tónech, zatímco posádka Maginotovy opery ztrácí kontrolu a Prodigy mění lidi ve výrobky.
Co se týče premiéry a „jak se dívat“: „Vetřelec: Země“ měl premiéru 12. srpna s dvojitým večerním vysíláním na FX a Hulu (mezinárodně na Disney+); první série má osm epizod, které vycházejí každý týden až do finále 23. září. Seznam titulů – od „Metamorphosis“ až po finále „The Real Monsters“ – pěkně naznačuje, kam Hawley míří: k otázce, kdo jsou skutečná monstra, když se rozsvítí světla.
Obsazení je skvěle vybrané a mezinárodní: kromě Chandlera, Olyphanta a Lawthera září Samuel Blenkin, Essie Davis (Dame Sylvia) a Adarsh Gourav (Slightly), kteří tvoří soubor s podtónem křehkosti a nebezpečí, v němž každý něco skrývá. Přesně takhle by měla dýchat série „Vetřelec“: s tlumeným šepotem před křikem.
Přijetí? Zatím působivé. Sezóna má na Rotten Tomatoes hodnocení 94 (na základě zhruba 78 recenzí) a Metacritic solidních 85, což seriál již posouvá do teritoria „povinného sledování“. To nejsou jen čísla; znamenají, že experiment – filmová franšíza v prémiovém televizním formátu – uspěl, protože nejen okopíroval, ale důkladně rozšířil svět.
Pokud film „Vetřelec: Romulus“ loni vrátil xenomorfa do kin, „Vetřelec: Země“ dokazuje, že televize dokáže vybudovat širší biotop strachu a myšlenek. Špičková produkce (Thajsko v celé své rozmanitosti), bohatý příběh (Nový Siam/Prodigy City) a zohlednění nesmrtelnosti jako obchodního modelu fungují jako jeden, krásně kalibrovaný stroj. Horor je otázkou fyziologie; ty nejhorší bestie – a není divu – jsou účetnictvím zohledněny. Pokud vás zajímá, kam seriál skončí, název finále dostatečně naznačuje: „Skutečné příšery“. Pak si možná konečně přiznáme, že nejnebezpečnějšími predátory jsou ti, kteří podepisují výplatní pásky.
