I když se nám všem při slově Antigona vybaví řecké tragédie, tentokrát jde o dílo, které se počítá mezi myšlenkově nejbohatší a stylově nejdokonalejší dramatické texty ve slovinštině. Jde samozřejmě o dílo Dominika Smoleta, který před půlstoletím modernizoval Sofoklovu Antigonu a s mimořádnými...
I když se nám všem při slově Antigona vybaví řecké tragédie, tentokrát jde o dílo, které se počítá mezi myšlenkově nejbohatší a stylově nejdokonalejší dramatické texty ve slovinštině. Jde samozřejmě o dílo Dominika Smoleta, který před půlstoletím zmodernizoval Sofoklovu Antigonu a přetvořil ji v moderní tragédii s mimořádným poetickým jazykem a stylovou bravurou. Smole nejviditelněji změnil Sofoklův mytologický příběh Antigony, která přes královský zákaz pohřbí bratry Polyneiceovy, fyzickou nepřítomností titulní hrdinky, ale změnil i dramatické postavy, které jsou nositeli moderního filozofického myšlení a lidských hodnot. Drama se svým významem stalo tak silným otiskem slovinské modernistické literatury, že zaujme jen tehdy, když si s textem pohrajeme jinak, což můžeme očekávat od nadějného režiséra mladé generace Jakea Andreje Vojevac, který po dokončení studií režie na AGRFT v roce 2008 režíroval Dušana Jovanoviće Život venkovských playboyů po druhé světové válce v Lublaňském dramatu a Churchillovo drama v MGL Dívka a půl.