Kdo z nás neslyšel komentáře typu „máma stříhá“ nebo „stejně jako táta“? Přestože se mnozí z nás snaží vytvořit si vlastní identitu a vystoupit ze stínu svých rodičů, v určitých chvílích vnímáme jejich gesta, hlasy či zvyky, které si tak nějak neseme s sebou. Ale co nás skutečně ovlivňuje, abychom se jim podobali – jsou to naše geny, prostředí, ve kterém vyrůstáme, nebo prostě vzorce, které si během let osvojujeme? Stáváme se za ta léta jako naši rodiče?