"Kdo by sem vůbec chodil uprostřed srpna?" Ptal jsem se skoro posměšně sám sebe cestou do městečka Lauscha, ukrytého kdesi v srdci Durynského lesa. S naším Fordem jsme jeli směrem do země Santa Clause, místa, odkud podle starých zaprášených přísloví pochází první vánoční „bunka“. Ano, právě těch, kterých si každý prosinec dáte pár desítek na vánoční stromeček.
Joined21. července 2015
Articles4
Po 18 měsících cestování po Asii jsme konečně usoudili, že už nám není pomoci. Bez batohu, foťáku a bloudění neznámem se prostě neobejdeme. Rádi si povídáme, ještě raději píšeme. Máme rádi vodní melouny. Všude.
"Michael Jackson si také objednal našeho plyšového medvídka," řekla přátelská mladá dáma a položila velkou plyšovou hračku na židli s dlouhým dřevěným stolem. "Vše vyrobené ručně, některé na zakázku a vše vyrobené s velkou láskou."
Bylo mi to jedno. Našli jsme totiž mýtinu pravých divokých borůvek a napadli je. Mezi borovicemi prosvítalo slunce, vonělo mechem a jehličím, byl klid a ticho. Oba máme salát, salát a borůvkový salát. A ačkoli jsme na schůzku s příjemným ředitelem místní horské dráhy přišli s fialovou kolem úst, jak říkám, chvíli mi to bylo jedno. Nic takového jako pravé německé divoké borůvky neexistuje.
Po 18 měsících cestování po Asii jsme tak trochu zapomněli, co to znamená být dochvilný, přesný a především ke všemu přistupovat se zdravou přísností. No nic za to. Dnes se paní Němka postarala o to, abychom dostali facku, která tím vším zaváněla.