Když říkáme „sbohem“, neloučíme se jen s člověkem, místem nebo snem. Také se loučíme s tou částí sebe, která byla spojena s tím, co ztrácíme. Může to být děsivé, jako když ztratíte kus své duše. Ale právě v této ztrátě tkví potenciál pro něco nového, neznámého, ale nesmírně cenného. Každé sbohem je jako vkročit dveřmi, které nás vedou do nového světa příležitostí, jen pokud jsme ochotni podívat se za bolest.
