Dnes to mladí nemají jednoduché. No, abych byl upřímný, nikdy to neudělali. Jednou jejich budoucnost ohrožuje válka, podruhé chudoba, potřetí ekonomická krize... Boj o budoucnost se jen přesouvá na jiná bojiště. Dnes jsou to ve většině západních a vyspělých zemí agentury práce, zatímco v mnoha jsou to stále pole a skutečná bojiště. Ale když se vrátíme na západ. Výsledkem krize je vznik 'Mama hotels', o čemž svědčí dokumentární fotografie Damona Casareze.
Damon Casarez iz Los Angelesa je tudi sam moderen suženj, suženj nenasitnega kapitalizma, ki na subtilen in latenten način podjarmlja mladí lidé, což dělá izobražujejo. Še posebej v Amerika, kde jsou študentska posojila ameriških fantov grob, namesto luč na koncu tunela. Ja, luč že mogoče, a od vlaka, ne konca tunela. Ker Casarezu, fotografu po profesiji, po končani fakulteti ni uspelo na bojnem polju, kjer namesto orožja rožljajo cekini, se je moral skrušen, ponižan in obubožan vrátit se domů, z dolgom, ki bo še dolgo nad njim visel ko Damoklejev meč.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Úžasná malířská klasika v digitálním hávu
Tudi pri nas ni situacija nič kaj bolj růžový, zato ni čudno, da od leta 2011 kar 85% odstotkov mladih do 30. leta živi pri starših. In prav take, sicer iz šestnajstih ameriških držav, je v svoj fotografski projekt Boomerang kids vključil Casarez. Mlade, ki so bili nucený ostati doma ali pa se tja vrniti, ker jih kljub izobrazbi turbo kapitalizem ni sprejel medse. Njegovo zamisel je pobrala revija NYT Magazine, ko je bil v isti situaciji kot njegovi portretiranci. Te pa ni predstavil skozi klasične portrete pač pa skozi dokumentarno fotografijo s čimer je lahko ujel ne samo bit osebka ampak bit generacije, ki jo je sistemski pohlep degradiral do stopnje, da mora pri najbolj plodnih letih še enkrat skozi čas dětství in infantilizma, čeravno je že zdavnaj postala zrela za samostojno življenje.
