Dnes to mladí nemají jednoduché. No, abych byl upřímný, nikdy to neudělali. Jednou jejich budoucnost ohrožuje válka, podruhé chudoba, potřetí ekonomická krize... Boj o budoucnost se jen přesouvá na jiná bojiště. Dnes jsou to ve většině západních a vyspělých zemí agentury práce, zatímco v mnoha jsou to stále pole a skutečná bojiště. Ale když se vrátíme na západ. Výsledkem krize je vznik 'Mama hotels', o čemž svědčí dokumentární fotografie Damona Casareze.
Damon Casarez z Los Angeles je sám moderním otrokem, otrokem nenasytných kapitalismus, který si podmaňuje jemným a latentním způsobem mladí lidé, což dělá vzdělávat. Zejména v Amerika, kde jsou studentské půjčky Hrob amerických chlapců místo světla na konci tunelu. Ano, světlo je možné, ale z vlaku, nikoli z konce tunelu. Protože Casarez, povoláním fotograf, po absolvování vysoké školy neuspěl na bojišti, kde se místo zbraní třpytily flitry, musel činit pokání, ponížen a ožebračen vrátit se domů, s dluhem, který nad ním bude ještě dlouho viset jako Damoklův meč.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Úžasná malířská klasika v digitálním hávu
Ani zde není situace o nic víc růžový, takže není divu, že od roku 2011 85% procenta mladých lidí do 30 let žije s rodiči. A jen tak, jinak od šestnáct amerických států, je v jeho fotografickém projektu Bumerangové děti začleněný společností Casarez. Mladí lidé, kteří byli nucený zůstat doma nebo se tam vrátit, protože i přes jejich vzdělání je turbokapitalismus mezi sebe nepřijal. Jeho nápadu se chopil časopis časopis NYT, kdy byl ve stejné situaci jako jeho portréty. Neprezentoval to prostřednictvím klasických portrétů, ale prostřednictvím něj dokumentární fotografie s níž dokázal vystihnout nejen podstatu exempláře ale podstata generace, který byl degradován systémovou chamtivostí do té míry, že musí u nejúrodnější roky ještě jednou časem dětství a infantilismus, i když se už dávno stal zralý pro samostatný život.
