Být rozvedený nebo rozvedený není v žádném případě totéž!

Rozvod se stal tak běžným, že se divíme, když je někdo dlouho ženatý a nerozvede se. proč tomu tak je? Kvůli nízkému prahu tolerance nebo kvůli dostupnosti všeho a povrchnosti, která je zabijákem všech dobrých pocitů? Opravdu bereme emoce tak na lehkou váhu, nebo se z nich také stal spotřební materiál?

Faktem je, že manželství jsou čím dál tím kratší, při vší úctě beru výjimku. Lidé jsou stále krutější a nevybírají si prostředky, když chtějí ublížit tomu, komu kdysi slíbili svou lásku.

Každý konec je smutný a rozvod je rozhodně jeden z nejhorších a nejvíce stresujících. Všechno ve vašem životě se mění, doslova všechno. Lidé se soudí stále méně, protože ani nemají čas držet krok se všemi probíhajícími rozvody.

Mezi rozvedeným mužem a ženou je velký rozdíl – tznten samý, kdo říká, že to není pravda, lže

V případě rozvodu patří ve většině případů děti matce. Nejedná se o žádný malý podnik. Všechny ty rozvedené ženy to vědí. Žena musí být vším a být na sto místech najednou. Je zavalená povinnostmi a ve věčném boji s časem. Pokud má to štěstí, že jí pomáhá rodina, je jednou z mála šťastlivců.

Je to ona, kdo vstává před svítáním a chodí spát dlouho po půlnoci. Pokud má to štěstí, že ji děti nevzbudí, pár hodin prospí.

Rozvedená manželka a matka je bojovnice, protože musí. Nemá nikoho, kdo by za ni bojoval. Musí být silná, i když léčí své zraněné srdce a pýchu. Své dítě obejme, ale ona sama nemá nikoho, kdo by ji objal. Je zatraceně sama, ale nenechá se těmi myšlenkami pronásledovat, protože na ně nemá čas a na sebe nemá čas. Padá, ale vstává. Pláče o samotě, zlomená životem a povinnostmi.

Ale musí jít dál – sama. Protože pokud najde někoho, kdo dokáže vyléčit její zraněné srdce a obnovit její důvěru v lásku, bude okolím souzena. Veškerá vina za rozvod bude padat na ni bez ohledu na to, kolik času od rozvodu uplynulo. Je to ona, kdo by měl rodinu za každou cenu držet pohromadě, ne ji ničit.

Kdo na ni myslí? Nikdo? Ke všemu tomu boji s každodenním životem je tu navíc boj s bývalým partnerem.

Nezapomíná a ve většině případů ji nikdy nezapomene znovu a znovu ponižovat. Zapomene platit výživné na dítě a chová se, jako by jí osobně dal veškerý svůj majetek, jí, ne svým dětem. Často zapomíná nebo nemá čas vyzvednout své děti, když je jeho čas.

Je to svobodný člověk, zbavil se všech závazků, kromě občasných návštěv dětí a placení výživného. Prostředí je vždy na jeho straně. Pokud najde novou lásku, samozřejmě si ji zaslouží po „tom“, který mu ztrpčoval život.

V nově nabyté svobodě může žít z plných plic, má veškerou svobodu tohoto světa a jen málokdo ji využívá k tomu, aby trávil více času se svými dětmi.

Pomstít se svému ex nebo ex by mělo být druhořadé. Jako rodiče bychom měli myslet na děti a veškerou čest párům, které se povznášejí nad špatné touhy a jednají jako rodiče.

Co nedokázali vyřešit v manželství, vyřešili rozvodem. Vše ostatní by se mělo řešit rozumem a ne emocemi. Oba by měli mít jediný cíl – vychovávat děti. Pokud měli dostatek lásky k tomu, aby měli děti, měli by mít také dostatek lásky k jejich výchově.

Není to snadné ani pro jednu stranu, ale pro jednu stranu je to vždy těžší. Rozvod je zátěž, ale být rodičem je zodpovědnost, kterou by měl převzít každý.

Buďte příkladem těm, kterým jste dali život, protože děti napodobují své rodiče. Mějte to na paměti. Všechno, co se o životě naučí, se naučí od vás. Zaslouží si ty nejlepší rodiče, budiž.