Co kdybych ti řekl, že tě miluji?

Co kdybych ti řekl, že tě miluji?

Představte si, že spolu sedíme v nějakém klidném koutě světa, kde můžeme být bez přerušení mluvíme. Tam bych se ti podíval zpříma do očí a řekl ti: "Miluji tě." Nejen jako přítel, ne jen jako někdo, s kým trávím čas. Ne, mé srdce pro tebe bije zvláštním způsobem, způsobem, který přesahuje běžná slova a každodenní činy.

Co kdybych ti řekl, že moje myšlenky jsou plné tebe?

Že každou noc, když zavřu oči, jsi ten poslední, na koho myslím, a každé ráno, když se probudím, jsi první myšlenka, která mě napadne? Co kdybych ti věřil, že jsou chvíle, kdy se probudím uprostřed noci a Sním o tobě, okamžiky, kdy mám pocit, že jsi tak blízko, že tě skoro cítím? Co kdybych se ti přiznal, že pokaždé, když se na mě usměješ nebo se na mě podíváš, mé srdce zahřeje?

Přemýšlejte, co by se stalo, kdybych vám řekl, že jsou pro mě důležité maličkosti. Jako ty okamžiky, kdy se náhodně při chůzi dotknete rukou a svět jako by se na okamžik zastavil. Nebo když se spolu smějeme hloupým vtipům, kterým rozumíme jen my dva. Tyto okamžiky, i když jsou malé, jsou jako drobné diamanty, které sbírám ve svém srdci.

Co kdybych ti odhalil, že mé sny jsou s tebou propletené? Představit si tě jako součást své budoucnosti, jako člověka, se kterým chci sdílet každý okamžik, každou radost a každou starost? Co kdybych ti řekl, že si tě představuji po svém boku, jak se smějeme a pláčeme, když společně překonáváme výzvy a oslavujeme vítězství? Dokážete si představit, jak by bylo hezké sdílet s vámi život?

Co když... Co když se necítíte stejně?

Co když tě vyděsím nebo ke mně ztratíš respekt? Tyto myšlenky mě pronásledují, když přemýšlím o tom, že bych vám ty své odhalil emoce. Ale přes všechny pochybnosti a obavy je ve mně něco, co mě žene vpřed. Je to ten vnitřní hlas, který říká, že láska nestojí za to skrývat. Že by měla být statečná a jít za svým srdcem, bez ohledu na výsledek.

Cítím, že mi rozumíš tak, jak mi ještě nikdo nerozuměl. Ve tvých očích vidím pochopení, přijetí a vřelost, která mě znovu a znovu okouzluje. Může se to zdát přehnané, ale v tobě vidím svou spřízněnou duši, někoho, s kým bych mohl strávit celý život.

Co kdybych ti řekl, že se bojím?

Bojím se prohry, bojím se odmítnutí, bojím se, že tě zmátnu nebo vyděsím. Ale ještě víc se bojím promeškat příležitost. Že se jednoho dne ohlédnu a budu litovat, že jsem nebyl statečný, že jsem se neřídil svým srdcem. Co kdybych to jednou dokázal? Co kdyby odpověď byla kladná a otevřel by se nám svět možností, který si teď dokážu jen představit?

Co kdybych ti řekl, že jsem ochoten riskovat? Jsem připraven vystoupit ze své komfortní zóny, vystavit se zranitelnosti a čelit nejistotě. Jsem připraven udělat tento krok, protože v nás věřím, věřím v to, co bychom spolu mohli mít. Věřím, že společně dokážeme vytvořit něco úžasného, něco, co přetrvá navždy.

Dokážete si představit, jaké by to bylo, kdybychom byli spolu? Jak byste se smáli, podporovali a stáli při sobě? Dokážete si představit, jaké by to bylo sdílet své životy, sny a strachy každý den? Kdybych měl každý den budovat vztah založený na lásce, důvěře a respektu?

Co kdybych ti řekl, že ty jsi ten, koho potřebuji? Že ty jsi ten, kdo mi dává sílu, naději a lásku? Co kdybych ti odhalil, že ty jsi ten, kdo mě dotváří, kdo mě inspiruje a dělá šťastnou? Dokážete si představit, jaké by to bylo být spolu a vytvářet si vlastní štěstí?

Věřím, že ty jsi ten, za koho stojí bojovat, stojí za to riskovat a dát ze sebe všechno.

Co kdybych ti řekl, že tě miluji?

Byli byste ochotni naslouchat, cítit a sdílet tento okamžik se mnou? Byli byste ochotni otevřít své srdce a dát šanci lásce, což by mohlo být to nejkrásnější, co nás kdy potkalo?

Co kdyby... co kdybychom byli spolu? Dokážete si představit, jak by to bylo krásné?