Jak je vůbec možné měřit CO2 stopu tak složitých procesů, jako je cyklistika, psaní e-mailů, plavba po Středozemním moři,...? Každý ze zmíněných procesů je jiný. Při měření je důležité, abychom zahrnuli všechny procesy, které používáme při výrobě produktů. Tyto procesy pak...
Jak se vůbec měří CO?2 stopu v tak složitých procesech, jako je jízda na kole, psaní e-mailů, plavba ve Středozemním moři, ...?
Každý z výše uvedených procesů je jiný. Při měření je důležité, abychom zahrnuli všechny procesy, které používáme při výrobě produktů. Tyto procesy se pak dělí na spotřebu. Cyklistika má například velmi nízkou stopu. Nejprve se zjistí, kolik emisí vzniklo při výrobě jízdního kola: elektřina pro výrobu hliníku, tvarování rámu, výroba elektřiny; To vše má za následek emise oxidu uhličitého. Nakonec se emise rozdělí mezi všechny ujeté kilometry cyklisty a přičtou se i emise z jídla, které cyklista zkonzumuje, což je v tomto případě palivo. Pomalu se zavádí systém, který sleduje tok produktů paralelně s tokem peněz, což umožňuje vypočítat emise pro stále složitější produkty a činnosti.
Co nám otisk prstu vůbec říká?
Stopa nám říká, kolik oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů se uvolní do atmosféry během výroby a používání produktu nebo procesu. To také úzce souvisí s použitou energií, protože ta je obvykle největším přispěvatelem k emisím. Oxid uhličitý je v centru pozornosti, protože způsobuje změnu klimatu – a proto se používá jako jednotka. Například uhlíková stopa jednoho jablka je 80 gramů, vejce 300 gramů, bochník chleba jeden kilogram a telecí steak dva kilogramy. Produkty, které mají na obalu vyznačenou uhlíkovou stopu podobnou kaloriím, se pomalu dostávají na regály ve Spojeném království. Tak si na to pomalu zvykneme a začneme to brát v úvahu při každodenním rozhodování.
Když jste poprvé vstoupili do světa měření uhlíkové stopy, co vás nejvíce fascinovalo, překvapilo nebo naštvalo?
Nejvíc mě stále překvapuje a zlobí, jak málo si uvědomujeme, které produkty a především návyky mají zásadní dopad na životní prostředí. Například: někdo denně dojíždí do práce z Portorože do Lublaně. Rychlý výpočet ukazuje, že jízda přispívá kolem 40 tun uhlíku ročně, což je ekvivalent 4 milionů plastových tašek. Je to jako přinést každý den deset tisíc tašek z obchodu. To, jakým autem jezdíme a jak moc jezdíme, je z hlediska emisí stokrát důležitější než to, jak se sprchujeme a jestli třídíme odpad, ale to už je velmi důležité.
Je luxusní životní styl nutně spojen s vysokou uhlíkovou stopou?
V principu je to pravda. Exotické dovolené, velká auta, domy, bazény – to jsou opravdoví žrouti energie. Nedávno jsem viděl na ulici v Londýně cyklistu, jak stojí s nataženýma rukama před velkým SUV a křičí: „Madam, vy tomu nerozumíte, to auto je prostě moc velké!“ Situace byla velmi neobvyklá a veselá zároveň, ale je to znamení přicházejících změn. Myslím, že v budoucnu bude takový životní styl označen jako „klimatický zločin“. Určitě je možné žít velmi kvalitní život s nízkou uhlíkovou stopou. Podle mých zkušeností jsou lidé, kteří jezdí do práce na kole a jedí sezónní a přírodní potraviny, prostě šťastnější než ti, kteří každý den ztrácí nervy v dopravních zácpách. Samozřejmě ne každý je schopen žít tímto způsobem života.
Co může každý udělat ve svém vlastním domě, aby žil život šetrnější k životnímu prostředí?
Mnoho věcí a většina z nich je již všeobecně známá. Použití energeticky úsporných žárovek, aniž byste museli čekat, až ty staré dohoří. Obrovské množství emisí je způsobeno oteplováním. Dodatečné zateplení není něco, co by se dalo udělat přes noc, ale opatrnost s vytápěním v zimních měsících hodně pomáhá. Má smysl si ověřit, zda by stálo za to pod dveře něco strčit, aby se zabránilo průvanu, a hlavně nenechávat otevřené okno a radiátor zároveň. Praní prádla na nižší teplotu, vypínání počítačů a dalších zařízení, když je nepotřebujeme.
Už jste někdy vypočítali svou denní stopu a změnili své návyky, abyste ji snížili stopa?
Já ano, ale myslím, že jsem před tím změnil většinu svých návyků. Denně dojíždím na kole, jím málo masa a snažím se nekupovat věci, které nepotřebuji. Myslím, že se nikdo nemusí své oblíbené věci vzdávat, ale je důležité zkoušet, kde se dá. Mojí největší slabinou jsou poměrně časté služební cesty mezi Londýnem a Lublaní. Přál bych si lepší železniční spojení po celé Evropě. Teoreticky by se taková cesta dala absolvovat jako noční jízda vlakem.
Myslíte si, že Londýn je k přírodě šetrnější než slovinská města?
Ano i ne zároveň. Londýn toho s přírodou nemá moc společného, ale vše je díky hustotě lidí lépe využitelné. MHD využívá nesrovnatelně větší podíl lidí. Velká města umožňují racionálnější využití prostoru a zdrojů a zároveň jsou velkým šokem pro místní životní prostředí. Lidé jsou také vzdálenější a odříznutí od přírodního prostředí, takže s ním pravděpodobně žijí méně propojeni, což samozřejmě není dobré, ale povědomí o problematice životního prostředí je ve Velké Británii stále mnohem vyšší než ve Slovinsku.
