Nevzdávej to. Ještě máš před sebou dlouhou cestu. Někdy se život zastaví bez varování.
Něco, co bylo včera naprosto pochopitelné, se najednou hroutí. Cíle, které byly blízko, jsou rozptýlené. Tělo je unavené, srdce těžké, myšlenky rozptýlené. A ten vnitřní hlas, který vás obvykle žene kupředu, je umlčen.
Tehdy přichází pokušení vzdát se. Přestat.... Ani nevíš, co máš dělat, protože to moc bolí.Ale právě v těchto chvílích, kdy se zdá, že se všechno hroutí, se ve vás buduje něco nového. Něco tichého, pevného, čehož si často uvědomíte až později.
Když už v tom nevidíš smysl
Není hanba, když vám docházejí síly. Není hanba mít pocit, že to už nezvládnete. Neznamená to, že jste slabí – znamená to, že jste jen člověk. I země odpočívá, aby mohla znovu porodit. I moře ustupuje, aby se mohlo znovu vrátit.
Když nevidíš smysl, nehledej ho očima. Najdi to s citem – tam, kde to bolí, kde to bije. Možná vás překvapí, že z toho, co vás teď bolí, vyrůstá něco úplně nového.
Nic není ztraceno, dokud dýcháš.
Stále si v sobě neseš všechno, čím jsi – bez ohledu na to, kolik jsi ztratil. Stále můžeš snít. Můžeš cítit. Naděje ti neunikla, jen odpočívá. Nic není ztraceno, dokud dýcháš.Každý výdech je důkazem, že jste tady, a každý nádech je šancí na nový začátek.
V životě není žádné trvalé dno, Ale nastane okamžik, kdy se od sebe odstrčíte. A pak, i když je to těžké, si uvědomíš – pořád jsem tady. A tohle „pořád jsem tady“ je tvým největším důkazem odvahy.
Když je svět tichý, srdce je slyšet
V nejklidnějších dnech, kdy už nevíte, kam jít, se dějí největší změny. Když je svět tichý, srdce je slyšet – ten pravý, ne zraněný, ne vyděšený. Ten, který neměří hodnotu podle úspěchů, ale podle vytrvalosti. Ten, který ví, že po každé tmě přijde světlo.
Někdy tě život zastaví ne proto, aby tě potrestal, ale aby... přesměrovat vásMožná jsi neztratil cestu, možná jsi jen odbočil směrem, který ti ukáže něco, co jsi dosud neviděl.
Každý konec je začátkem v přestrojení
Konec není nepřítel. Konec je místo, kde se něco zastaví, aby mohlo ožít něco jiného. Poslední list na stromě neznamená konec života, ale příslib nového jara. I vy máte své jaro – od zimy ho dělí jen čas. A až přijde, pochopíte, proč jste museli čekat. Protože některé rostliny vyžadují ticho, tmu a trpělivost.
Nesrovnávejte svůj čas s ostatními.
Tvůj čas jim nepatří. Tvá cesta jim nepatří. Neměř se rychlostí někoho jiného. Možná jsi musel trochu déle stát, abys se naučil vidět krásu v klidu. Možná jsi musel něco ztratit, abys znovu našel sám sebe.
Ve světě, který od nás neustále očekává hnutí, je odvážné odvážit se zastavit. Sednout si, nadechnout se a přiznat si: „Potřebuji chvilku.“ A v tu chvíli jste sami sobě blíž než kdykoli předtím.
Nevzdávej to.
Nevzdávej se, i když se zdá, že jsi poslední na cestě. Nevzdávej se, i když se zdá, že to nezvládneš. Nevzdávej se, protože život se neměří tím, kolikrát upadneš, ale tím, kolikrát vstaneš. Co dnes bolí, bude zítra tvou silou.
Co se ti dnes zdá příliš těžké, bude jednoho dne tvým příběhem, kterým inspiruješ někoho jiného. Ještě máš tolik před sebou – tolik dní, které budou vonět novým začátkem, tolik lidí, kteří se na tebe budou dívat s pochopením, tolik okamžiky, které zahojí to, co teď bolí.
Nevzdávej to. I když dnes nevidíš cestu, neznamená, že neexistuje. Když se ohlédnete zpět v čase, uvidíte, že tohle všechno – každý pád, každý pláč, každá pochybnost – byla jen přípravou na něco většího.
A pak pochopíš, že jsi neztrácel čas. Prostě jsi rostl.
