Jak natočit celou sérii na jeden záběr, aniž by si divák jednou myslel, že jde o trik? Série Adolescence, jedna z nejpopulárnějších produkcí Netflixu v současnosti, je odpovědí na tuto otázku. Ve skutečnosti ale nejde jen o filmový trik, ale o mistrovskou ukázku toho, kam až moderní filmová technika došla a jak důležitou roli stále hrají lidé – ti za kamerou. Takže – jak se natáčel seriál Adolescence?!
Jak se seriál natáčel Dospívání? Jednotlivé snímky jsou jako svatý grál ve filmové historii – vzácné, náročné, nezapomenutelné. Od Hitchcocka Lano (Lano, 1948), kde režisér pomocí kreativních řešení skryl střihy mezi filmovými kotouči, až po Scorseseho legendární scénu chůze v dobří kluci (Přátelé), kde nás kamera zavede přes kuchyni do srdce klubu – tyto záběry nebyly jen technickou ukázkou, ale psychologickým nástrojem. V reálném čase vytvářeli dojem, že jsme spolu s postavami. Ve stejné místnosti. Ve stejnou chvíli.
Dnes však jdou věci ještě dále. Série Dospívání není natočeno na jeden záběr jako experiment, ale jako holistické narativní rozhodnutí. V popředí není jen „vychytávka“ – ale skutečný filmový zážitek, kdy se divák stává součástí děje. A přestože se zdá, že jde o čistou magii, pravdou je pravý opak: je čistá Systém.
Fotoaparát budoucnosti: DJI Ronin 4D
Srdce této série? Kamera DJI Ronin 4D. Kompaktní, všestranná, technologicky vyspělá bestie schopná nahrávat v 6K a dokonce 8K, s nejlepším stabilizačním systémem současnosti a automatickým ostřením LIDAR, které umožňuje použití skutečných filmových objektivů v kombinaci s přesností automatického ostření. Jedno z tajemství, jak se natáčela série Adolescence.
Ale nepropadejme iluzi: kamera je jen jedno ozubené kolečko v masivním mechanismu. Výroba Dospívání používal spoustu dalšího vybavení – od sledovacích vozidel, dronů, jeřábů, bezdrátových přenosů obrazu a zvuku až po stahováky ostření, vozidla s kamerou a kostýmované členy posádky, kteří hráli kompars, aby se po nehodě nedostali do záběru.
Každý pohyb, každý nádech - předem naplánované
Největší otázkou v takových projektech není jen „jak“, ale „jak často“. Epizody byly natočeny po několik dní, často po více než deseti opakováních. První epizoda? Použili druhý výstřel prvního dne. Další? Třináctý klip pátého dne! Zmeškané tágo, špatný pohyb, špatné zaměření – a celý den přijde vniveč.
Režie jednoho záběru vyžaduje víc než jen herecká improvizace. Vyžaduje choreografii, téměř balet pohybů kamer, herců, světel a techniků. Cvičení nebylo jen pro hráče, ale pro celý tým. Každý krok, každý pohyb kamery musel být koordinován s pohybem komparzu, který se právě chystal dostat do pozadí sendvič.
A ano, občas někdo z týmu skončil v kádru. Řešení? Byl oblečený v kostýmu a zařazen do akce. Brilantní.
320 dorostenců a jediný kádr
V jedné ze scén seriálu, která se odehrává ve škole, se zúčastnilo více než 320 mladých lidí. Je to logistická noční můra a režijní bravura zároveň. Kamera se mezi nimi pohybuje, herci improvizují, příběh se odvíjí v reálném čase. Vše bez řezů. Žádné filtry. Jen čisté emoce a realita.
Jsou chvíle, kdy jdou technologie a umění ruku v ruce. A Dospívání je právě to – důkaz, že samotná technologie nestačí. Chce to vizi. Příběh. Lidé.
Co se může nezávislý tvůrce naučit?
I když dnes je možné natočit film s telefonem, o čemž svědčí filmy jako např Tvůrce (foceno Sony FX3) nebo O 28 let později (iPhone 15 Pro Max), je poučení z Dospívání jasné: vybavení samo o sobě nestačí. Bez scénáře, týmu, plánu a neuvěřitelného soustředění ani ta nejlepší výbava nic neznamená.
A to je možná největší síla série Dospívání. Ne že by to bylo natočeno na jeden snímek. Ale to ano věřili jsme tomu. Protože každý detail, každý snímek a každý pohyb působil jako něco přirozeného, plynulé, téměř dokumentární. Jako bychom se ocitli uprostřed filmu – aniž bychom si to uvědomovali. Tak a je to tady – jak se natáčel seriál Adolescence.
