Jak žít život naplno, abyste nevyhořeli

A neustále nám hrozí, že se to stane právě nám. V boji o úspěchy jsme vždy napjatí, protože chceme vyhrát.

V tomto boji je čas největším nepřítelem a my ho nemůžeme porazit. Neustále nám uniká a ještě více nás nabádá, abychom se snažili co nejchytřeji organizovat, stanovovat priority, být produktivní. A doufejme, že se nám podaří využít alespoň trochu toho nepolapitelného času k relaxaci a klidu.

Ale ani v tom klidu nejsme v klidu, protože máme pocit, že ztrácíme čas. Cítíme se provinile, že odpočíváme místo toho, abychom dělali něco užitečného.

Jedna z nejnáročnějších věcí je abychom se naučili, jak přestat plnit naše dny věcmi, které nás nenaplňují.

Pravdou je, že bez ohledu na to, v jaké fázi života se právě nacházíme, nemusíme dělat všechno. Nemusíme všemu rozumět ani plánovat. Nemusíme všechno stihnout a mít všechno. Je v pořádku nevědět, kam nás naše kariéra vede nebo co přesně chceme dělat.

Svých cílů nedosáhneme dříve, pokud budeme spěchat, protože jsme k posunům dochází, když jsme na ně připraveni. Musíme se smířit s tím, že dynamika života a vývoje se pohybuje podle nějakého plánu, který ani nezohledňuje naše ambice či obavy.

Čas vyhrává každou bitvu, takže nemá smysl tyto bitvy bojovat.

Nespěcháme, protože spěch věci neurychlí, jen přináší stres a vyhoření. Stačí zůstat v kurzu a snažit se dělat správnou věc v okamžiku, kdy něco děláme.

Události se budou dít, život vám přinese odpočinek, něco, co bude vyžadovat, abychom zpomalili.

Pojďme pomalu a vnímejme všechny pocity, které jsme někde cestou potlačili a poslechněme si hukot myšlenek, před kterými jsme utíkali.

Zpomalme, než nás k tomu životní události donutí. Žijeme svým vlastním tempem, protože cesta je jen naše a můžeme cestovat pomaleji než ostatní.

Je nám dovoleno užít si cestu, a že někdy neděláme nic jiného, než si cestu užíváme, i když se nehýbeme.

Chce to hodně odvahy každý den zhluboka dýchat, v noci klidně spát, být přítomen tomu, co se právě děje.