V newyorském metru sice může být živo jako v mraveništi, ale zároveň je to také násilně odcizené místo, neboť v něm vládnou asociální pudy, které člověk prozradí sluchátky, mobilem, tabletem atd. a kterému se potutelně vyhýbá jako liščí interakci. Co se ale stane, když někdo 'poruší', když poruší nepsané pravidlo mlčení resp ještě horší, nedotknutelnost? To objevili George Ferrandi a Angela Gillands.
In nastala je serija fotografij »It felt like I knew you…« (»Zdelo se je, kot da te poznam…«), ki se te dotaknejo, tako, kot se je glava George dotikala ramen neznancev. Za projekt se je ta ameriška umetnica na podzemno odpravila v večernih urah, ko so bili vlaki nabito polni. V prvi fazi je preštudirala prostora med njo in sosedom, ga nato mentalno ter čustveno preoblikovala, s tem počasi začela rušiti ‘berlinski zid’, ki je potekal med njima, na ruševine pa pred zadnjim dejanjem položila mehko prijateljsko ‘blazino’. Ko je prostor mentalno kot fizično pregnala proč in je tujca umsko preobrazila v přítel, je le še ‘odložila’ svojo glavo na tujčevo ramo. In zgodbe, ki so se rodile- nasprotno od pričakovanja- so daleč od doseganja stopnje absurdnosti »Tujca« Alberta Camusa. Pogrejejo srce in povrnejo vero v človeka.
Slike zbrane v galeriji so posnete z iPhonom in prikazujejo več stopenj iste interakcije:
Přečtěte si více: Výstava fotografií: Pozůstatky města, vystavené v Tivoli
