Každý jedinec si nese jedno trauma z dětství a masku s ním spojenou – tento psychologický test je odhalí

Pokud bude dítěti dovoleno být tím, kým je, tak se jako dospělý bude chovat „normálně“, vyrovnaně a nikdy nebude mít krizi. Bohužel takové děti a později dospělí téměř neexistují. Většina z nás z toho vyrůstá čtyři fáze.

1. Objevování radosti ze života, to je poznání sebe sama.
2. Smutek, protože nemůžeme být tím, kým jsme, a uvědomění si, že nám může být ublíženo.
3. Období krize a rebelie.
4. Vědomí a vytváření masky nebo novou osobnost, která splňuje očekávání zralých dospělých.

Psychologický test "5 traumat":

Mnoho lidí zůstává ve třetím stádiu a zůstává ve stádiu dlouho, dlouho již, krize a rozpory. Mezi třetím a čtvrtým stádiem stárneme novou osobnost, masku, která nám slouží jako ochrana proti bolesti, které jsme zažili ve druhé fázi. Takových masek je pouze 5 a odpovídají pěti hlavním duševním traumatům, která daný člověk prožil resp zažívá je.

1. Odmítnutí lidé nosí masku uprchlíka.

Tělo takových lidí je vždy napjaté. Jedna strana obličeje je dost odlišná od druhé, asymetrie je zřejmá. Ramena jsou shrbená, ruce jsou obvykle přitisknuté k tělu. Svým tělem se snaží zabírat co nejméně místa.

Vzhled odmítnutého uprchlíka je často chybí a myšlenky poháněné strachem jsou někde daleko. Hmotné věci a peníze jim nepřinášejí uspokojení, všechno, co chtějí, je láska. Usilují o dokonalost, jsou posedlí duchovnem. Jejich sexuální život je na posledním místě, bývá odmítnut. Odmítnutí jednoho z rodičů je vedlo k vzájemné nenávisti. Když mluví o sobě a své rodině, často používají slova „nikdo a nic“. V práci snaží se být neviditelní a mají pocit, že jim nikdo nerozumí.

Pozornost ostatních lidí je děsí, protože si nejsou jisti, jak by se měli v této situaci zachovat. Oni mají velmi málo přátel, zejména v době dospívání. Bojí se dotyků. Nevědomě se brání v nejobyčejnějších rozhovorech, zkříží před sebou ruce. Bojí se chyb a odsouzení, veřejného vystupování, zkoušek. Nevěří pocitům jiných lidí a utíkají před láskou. Velmi málo mluví, málo jedí. Nechtějí odbornou pomoc, si za všechno mohou sami. Nejčastěji jde o nechtěné děti, které se narodily neplánovaně nebo jejichž rodiče čekali dítě opačného pohlaví.

2. Opuštění lidé nosí masku závistivců.

Svaly jsou slabé, držení těla špatné. Mají velké, krásné, ale smutné oči. Z každé situace dělají drama. Rádi udělají službu a dostanou za to pochvalu a poděkování. Přijímají závazky druhých a nechtějí nikoho zatěžovat svými požadavky a potřebami. Bojí se říct svému partnerovi o svých chybách, protože bojí se, že ho opustí. Když jsou ponižováni, projevují trpělivost a odvahu. Bojí se autority. Nedokončí jedinou věc a oni bojí se všech životních změn. Jsou velmi připoutaní ke svým dětem a svým blízkým. Chtějí, aby je někdo potřeboval. Milují dotyky a často pláčou. Mají potřebu pozornosti, přítomnosti někoho. Jsou nerozhodní a často předvídají drastické selhání.

Jejich nálady se neustále mění, teď jsou šťastní, teď jsou smutní. Mají potřebu fyzickým spojením – držení za ruce, objímání, doteky. Touží po lásce, uznání, pozornosti, za každou cenu. Z tohoto důvodu můžete stávají se manipulátory. Jejich největším strachem je osamělost. Nejčastěji se jedná o děti opuštěné mezi prvním a třetím rokem života, o které se pak starali pěstouni nebo jiní lidé.

3. Ponížení lidé nosí masku masochisty.

Tito lidé často bojují za sebe a ostatní. Vyčítají si nešikovnost, ke které mají sklony. Oni chtějí, aby jim to někdo řekl, co dělat. Dostávají se do pozice otroka doma i v práci. Chtějí být jedinečné a důležité. Obvykle skrývají mnoho traumat. Jsou extrémně citliví, ale ignorují své vlastní potřeby. V sexu jsou stydliví, věří, že jsou bez hodnoty. Milují malé věci a přilnou k předmětům.

Odsuzují a ponižují se, i před ostatními. Mají tendenci vyvolávat v ostatních pocit viny. Nevědomě chtějí svobodu, ale na druhou stranu se této svobody bojí, stejně jako omezení, povinností a úkolů. Dělají, co je nebaví, zanedbávají svou duši. Oni tomu věří sex je hřích a mají vysokou úroveň sebekontroly. Často vzpomínají, jak se duchové za jejich chování styděli a pak je za to příšerně trestali.

4. Zrazení lidé nosí masku dozorce.

Tělo těchto lidí vyzařuje sílu. Jejich oči jsou jako skener – hodně čtou a rozumí na první pohled. Přejí si, aby všechno dokázali sami, aby byli silní a zodpovědní. Jsou oddaní a loajální, ale netrpělivý. Každopádně na pomalé lidi nemají nervy. Chtějí prvenství za každou cenu! Vše spočítají, chtějí vědět předem, jsou velmi precizní. Kritizují nezodpovědnost a chyby druhých, ale sami si toho nevšimnou. Nevyhýbají se konfliktům, mají dobrou paměť a nikomu nevěří.

Soudí každého, kdo nemyslí stejně, jako oni. Chtějí ovládat všechno a všechny. Chtějí, aby jejich slovo bylo poslední. Jsou náchylní k manipulaci, aby mohli dosáhnout toho, co chtějí. Nedůvěřují svým blízkým a často žárlí. Partner je přirovnáván k rodiči opačného pohlaví. Bojí se rozchodu. Lidé s maskou supervizora byli v dětství svými rodiči opakovaně zrazeni – nesplňovali jejich očekávání a často zneužívali jejich důvěry.

5. Lidé, kterým bylo v dětství ukřivděno, nosí masku přísných lidí.

Pevné tělo, dokonalá linie, pevnost, napjatý pohyb, dokonalé držení těla, krásná pleť a zářivý obličej – to jsou věci, které odlišují strohé lidi, kteří jsou kdysi trpěl mnoha křivdami. Usilují o dokonalost, spravedlnost, bezchybnost. Stahují se ze svých vlastních emocí, protože se jich bojí. Chtějí být produktivní, jsou optimisté. Jsou sebekritičtí a podceňují se. Dělí věci do extrémů na dobré a špatné, přesné a nepřesné. Jsou dynamické, milují rychlost. V nepříjemných situacích se červenají. Požadují od sebe příliš mnoho, rádi komandují, milují tmavé barevné oblečení. Neustále se srovnávají s lepšími a horšími.

Je škoda, že ztrácejí čas nakupováním. Nemají rádi dárky a nevědí, jak projevovat lásku. Působí chladně a bez emocí, je pro ně obtížné komunikovat s blízkými. Bojí se dotyků, flirtují jen na dálku. Sní o dokonalém vztahu, bojí se zklamání. Jsou nervózní. Rodič stejného pohlaví byl k těmto lidem přísný, netolerantní a ostře kritický, s největší pravděpodobností ve věku od čtyř do šesti let. Jejich chlad a neschopnost projevit své city a porozumět jim předávali rodiče.