Dnes jsem procházel kolem místa, kde jsme se poprvé potkali, a místo slz jsem se usmál, když jsem si vzpomněl na naše první pohledy a doteky.
Bylo to hezké, dokud jsi časem neukázal své pravé já. Jak jsem byl naivní, když jsem v nás věřil a nechtěl vidět, kdo jsi ty, kdo jsme my. Znovu a znovu jsem si ve své mysli psal nové začátky a konce. Nechtěl jsem přijmout fakt, že ty a já spolu nikdy nezůstaneme.
myslel jsem proč by někdo chtěl ztratit někoho, koho tak vášnivě miluje? Někoho, kdo by mu odpustil i ty nejtěžší chyby a dal mu nekonečné nové příležitosti?
Věřil jsem, že budeme šťastní a o to jsem nechtěl přijít. Nechtěl jsem někoho jiného, byl jsi druhou polovinou mého srdce a já tomu věřil. Pořád nemůžu uvěřit, co dokáže šílená tlačenice.
Myslel jsem, že jsem šťastný a navždy zamilovaný. Jak jsem se mýlil. Ztratil jsem se.
Věřil jsem, že jsi to ty, kdo utekl z našeho příběhu. Chvíli jsem žil v této iluzi, než jsem si uvědomil, že jsem to vlastně já – já.
Když jsem tě časem dostal, přerostl jsem náš vztah, náš příběh. Občas se mi líbila, člověk, kterým jsem byl, protože byla tak vášnivá a zamilovaná. Ale jen to, protože byla také velmi nejistá a slabá. Neznala svou cenu. Postupem času jsem ti odpustil, protože jsi se stal jen kapitolou v mé knize života.
Překonal jsem dobu, kdy jsem si myslel, že milovat někoho víc než sebe je známkou lásky.
Teď se jen usmívám na minulé vzpomínky, už nejsem ten naivní člověk. Vzpomínka na tebe už nebolí. Nic pro mě neznamenáš. Nemůžu dovolit, aby mi někdo způsobil takovou bolest. Náš příběh jsem přerostl. Opustil jsem city, které jsem k tobě choval v minulosti.
Byla to nezdravá, dětská, horká a studená, majetnická láska. Teď už bych se znovu nezamiloval do někoho jako jsi ty.
Víš, co je nejlepší na tom, když někoho překonáš? Vidět ho takového, jaký doopravdy je. Ne tak, jak chcete, aby to bylo. A když se konečně zamilujete, už si takové věci nikdy nedovolíte.
Všechno, co mě kdysi rozplakalo, mě teď rozesměje. Vím, kdo jsem a kde jsou mé hranice – z toho nevybočuji. Nikdy znovu.
