Když jsem se poprvé zamilovaně podíval svému partnerovi do očí, myslel jsem, že v nich vidím všechny barvy duhy, a pak jsem si na chvíli myslel, že vidím jen jednu – barvu lásky. O pět let později už tuto barvu nelze zjistit jen očima, ale každou buňkou mé bytosti, každým nádechem, který vedle něj ráno udělám.
Láska po pěti letech už to není ta počáteční, toužící, spalující láska. Už žádné jiskry, které otřásají vašimi nervy a udržují vás vzhůru celou noc. Je to něco mnohem hlubšího, subtilnějšího, ale stále silnějšího. Tohle je zralá láska.
Jak kdysi řekl moudrý spisovatel Antoine de Saint-Exupéry: „Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se společně stejným směrem."To je to, co potom." pět let opravdu to chápeš. Láska je víc než jen vášnivé hledání potěšení v objetí druhého, je to také sdílený život, společný sen, společný směr, i když jste na různých cestách.
Rád vzpomínám na tu anekdotu, když jsme se uprostřed léta rozhodli vyrazit na túru do hor. Bylo to pro něj lehce schůdné stoupání, ale pro mě to byla opravdová výzva. Když jsem klopýtl, unavený a na pokraji zoufalství, otočil se ke mně, podal mi ruku a řekl: "Nejdeme na vrchol, ale strávíme tento den spolu." Nezáleží na tom, jak rychle jedeme, důležité je, abychom šli společně.“ Byla to lekce, která formovala mé chápání lásky a našeho vztahu.
V těchto pět let Naučil jsem se, že láska někdy mlčí. Není to vždy jen o velkých gestech, velkolepé dárky nebo vášnivé objetí. Někdy je láska, když vám někdo pomůže umýt nádobí po dlouhém dni, když se pro vás připravuje kávu přesně takovou, tak, jak to máte nejraději, nebo v tom, že vás uprostřed procházky chytne za ruku a řekne vám, jak moc vás miluje.
Také jsem se naučil, že láska vyžaduje práci. Není to vždy jednoduché. Někdy musíte dělat kompromisy, někdy musíte přiznat chybu, někdy musíte mluvit o těžkých věcech. Ale je to právě tato práce, toto úsilí, co dělá lásku tak zvláštní. Každý okamžik, který spolu strávíme, každý společný krok prohlubuje toto pouto mezi námi.
Zralá láska je hluboká jako oceán, nekonečný jako vesmír a neustále mě překvapuje novými hloubkami a dimenzemi, kterých může dosáhnout. Po pěti letech láska přistála. Už to není ta turbulentní, těkavá síla. Je silný, stabilní, je jako domov, ve kterém rád znovu a znovu přistávám. Láska po pěti letech je mír. Je to úkryt. Je to domáckost. Je to loajalita. Je to vědomí, že po vašem boku je někdo, kdo vás bezpodmínečně miluje, bez ohledu na to, co vám život připraví.
A věřte mi, nechtěl bych to jinak.
