Proč se držíme lidí, kteří si nás dostatečně neváží? Proč se necháváme znovu a znovu zatěžovat minulostí, místo abychom se posouvali vpřed? Dnes končím tuto kapitolu.
Dlouho jsem hledal důvody, proč zůstat. Jsem dlouho ospravedlnil své činy, vaše slova, vaše ticho. Všechno, co jsem chtěl, byla láska.
Byly dny, kdy jsem v nás stále věřil, kdy jsem si myslel, že naše budoucnost je jasná a plná možností. Přemýšlel jsem, co bych ještě mohl udělat, aby nám to fungovalo. Věřil jsem, že kdybych dostatečně trpělivýchápavý a vytrvalý, možná konečně uvidíš, kolik ti můžu dát. Ale roky plynuly a každý nový den mě přesvědčoval, že žiju v iluzi.
Kolikrát jsem kvůli tobě odkládal své štěstí?
Kolikrát jsem zavřel oči před pravdou, jen abych neztratil představu, kterou jsem si o nás vytvořil? Příliš mnohokrát. Tolik jsem se soustředil na vaše potřeby, vaše obavy a vaše touhy, že jsem úplně zapomněl na sebe.
Dlouho jsem si myslel, že tě musím zachránit, že je to moje láska, která tě změní. Dnes vím, že to není pravda.
Nikdo nemůže zachránit druhého, pokud sám nechce. Nikdo nemůže zaplnit prázdnotu v srdci někoho jiného, pokud není ochoten sám otevřít dveře.
Už nežiji pro tvé schválení
Konečně jsem si uvědomil, že tu nejsem, abych tě potěšil. Nejsem tu, abych dokazoval svou hodnotu nekonečným úsilím, kterého si ani nevšimnete. Jsem tu, abych žil svůj život, abych našel štěstí a smysl ve svých cestách.
Vaše lhostejnost naučila mě, jak cenná je pozornost. Vaše ticho naučila mě důležitosti upřímné komunikace. Vaše vzdálenost ukázala mi, že si vystačím sám - a že si zasloužím víc.
Tento okamžik je pro mě zlomový. Už žádný hněv, žádný smutek, jen jasnost. Vidím pravdu, které jsem se tak dlouho bál. Tato pravda je jednoduchá: náš příběh se chýlí ke konci, a to je jen dobře.
Uzavírám to kapitola. Ne proto, že bych tě nenáviděl, ale protože jsem to nakonec udělal naučil se milovat sám sebe.
