"Nezáleží na tom, jak dlouho jsme žili s omezeními. Když vejdeme do temné místnosti a rozsvítíme světlo, nezáleží na tom, jestli byla místnost ve tmě den, týden nebo deset tisíc let - rozsvítíme světlo a je osvětleno, když si uvědomíme naši schopnost lásky a štěstí, světlo svítí." - Sharon Salzbergová
Dívám se na hvězdnou oblohu, která mluví hlasitěji než tisíc slov. Cítím se tak lehká a klidná. Ospale se usmívám na vesmír, protože vím, že cítí, že jsem šťastná. Ví, že jsem se zbavila věcí, které mě dusily.
Naučil jsem se prohrávat, ztratit všechno, co jsem nikdy nepotřeboval.
Ztratil jsem lidi. Ztratil jsem neupřímné přátele. Ztratil jsem toxické milence. Ztratil jsem lásku k nesprávným lidem, kteří mě stáli víc, než jsem jim byl ochoten dát.
S některými jsem si prostě nerozuměla. Jiní mi přinesli jen uvědomění, že jsem příliš zranitelná, že pro mě nejsou dobří, protože mi přinášejí více bolesti než lásky. S těmito uvědoměními přišel zdravý pocit soběstačnosti, který jsem s každou ztrátou stále více přijímala a pěstovala.
Naučil jsem se, že musím být prioritou sám pro sebe, bez ohledu na to, jestli jsem prioritou pro ostatní.
Ztratil jsem přesvědčení, že jsem nehodný. Ztratil jsem část svého vědomí. Tu část, která si byla vždy až příliš vědoma všech věcí, které jsem nikdy nemohl ovlivnit ani změnit. Ztratil jsem pocit nepohodlí.
Ztratila jsem hlasy v hlavě, které neutichly, když jsem potřebovala ticho. Ztratila jsem pocit, že mě někdo soudí. Ztratila jsem pocit neochvějné hrdosti a ega.
Ztratil jsem víru v dokonalost. Už nevěřím, že dokonalost existuje. Ztratil jsem svou neochvějnou touhu po dokonalosti a perfekcionismu. Už nevěřím, že nejlepší život je dokonalý život. A v mizení dokonalosti jsem našel krásu.
Ztratil jsem své předsudky. Dovolil jsem si zpochybňovat všechno, čemu jsem kdy věřil, jako by to nebyla pravda. Naučil jsem se všechno, o čem jsem si kdysi myslel, že jsem se naučil. Bez zaujatosti.
Ztratil jsem city. Ztratil jsem nelogickou naději. Ztratil jsem touhu vsadit na něco jen proto, že to chtěli ostatní. Ztratil jsem pojem lítosti. Ztratil jsem hněv, zášť. Ztratil jsem každý pocit, který byl špatný nebo nesprávně nasměrovaný.
Ztratil jsem pár snů. Uvědomil jsem si, že všechno, o čem jsem snil, za mé sny nestojí. Mé cíle a poslání se změnily, z břemene se staly potěšením. To vše proto, že jsem si dovolil být upřímný, uvědomit si, že ne všechny mé sny byly skutečně moje.
Ztratil jsem věčnou potřebu mít víc a být víc. Naučil jsem se milovat to, kým jsem a co mám.
Ztratila jsem příležitosti. Ztratila jsem šanci žít někde jinde. Ztratila jsem šanci rozvést se. Ztratila jsem šanci uspět v oboru, který nenaplňoval mé srdce. Ztratila jsem všechny ty příležitosti, protože jsem je nechala být. Kdybych je využila, neměla bych ty příležitosti, které mám teď. Ztráta těchto příležitostí mi dala jen nové příležitosti. Naučila jsem se, že ne každá příležitost, která se mi naskytne, je určena k tomu, abych ji využila.
Ztratil jsem potřebu, aby všechno bylo předem domluvené. Život je spontánní, ale budu neustále věřit, že můj způsob života bude vždycky nejkonstruktivnější a nejméně škodlivý.
Ztratil jsem se, abych se znovu našel. Ztratil jsem věci, které jsem potřeboval ztratit, a uvědomil jsem si, že ztráta není nemilosrdná věc, a stejně tak ani změna. Ztratil jsem všechno, co jsem potřeboval k novému začátku.
Dala jsem si skutečnou a čistou příležitost obnovit se tím nejautentičtějším a nejautentičtějším možným způsobem – stát se skutečně sama sebou. S láskou a vděčností jsem si dovolila ztratit všechno.
Navrhuji, abyste prohráli. Zbav se všeho, co tě omezuje nebo tě staví do omezené pozice. Zbav se všeho, co jsi nikdy necítil/a jako součást sebe. Zbav se veškeré kůže, která ti nepatří. Zbav se všeho, co tě omezuje, abys si mohl/a dát šanci a začít ve svém životě úplně znovu. Zbav se váhy, tlaku a zranitelnosti. Zbav se všeho, protože jen tak můžeš skutečně najít – sám/sama sebe!
