Nemůžeš se schovávat a předstírat, že nejsi zodpovědný za to, co se stalo. Moc dobře víš, že tvé rozhodnutí mělo následky. A nemluvím o ideálech, romantických scénářích nebo požadavcích, které nikdo nemůže splnit. Mluvím o skutečných faktech.
Nejjednodušší je udělat krok zpět a chovat se, jako by to všechno bylo jen nedorozumění. Nejjednodušší je říct, že jsem si věci špatně vyložil. Ale s tím už se nedokážu smířit. Byly tam činy, byla tam slova, byly tam konkrétní momenty. Nebyla to jen náhoda a nebylo to jednostranné. Tohle je realita, ne příběh, který si můžete přetvořit podle sebe.
Nic jsem si nevymyslel/a.
Nesnaž se mě přesvědčit, že jsem tě špatně pochopil. To ty jsi byl ten, kdo navázal kontakt. To ty jsi byl ten, kdo otevřel dveře a pak je bez vysvětlení zavřel. Nic jsem si nepředstavoval, nic jsem si nepředstavoval.
Nebyl jsem někdo, kdo si vymýšlí historky, aby zaplnil prázdnotu. Byl jsem realista. Mezi námi něco bylo. A není fér, abys teď dělal, jako by se to nestalo.
Uvědomuji si, že utéct je snazší než Přijmout odpovědnostJe jednodušší ustoupit a nechat ostatní, aby se postarali o to, co se děje. Ale být dospělý znamená uznat svou roli. Neočekávám, že budeš souhlasit s každým mým názorem. Ale očekávám, že budeš respektovat fakt, že mě tvé jednání zranilo.
To, co jsi udělal/a, nebylo správné.
Nic nesnižuje fakt, že jsi jednal nepoctivě. Není to otázka ega, není to otázka žárlivosti, nejde o melodrama. Je to otázka zodpovědnosti a respektu. Zavedl jsi mě do něčeho, v čem jsi neměl v úmyslu pokračovat. Vytvořil jsi pocit spojení a pak jsi zmizel. To nebylo správné. To nebylo zralé. A nikdy nebude.
Nechci napravovat minulost.
Nepožaduji vysvětlení. Neočekávám omluvy ze strachu nebo povinnosti. Ale očekávám upřímnost. Očekávám, že si někdo nezvolí únikovou cestu jen proto, že je nejjednodušší. Je to tak jednoduché! Jen očekávám, že uznáš fakt, že jsi mě ovlivnil/a. Že jsi něco spustil/a. Že jsi zanechal/a stopu. To není požadavek. To je realita.
Přijímám svou zodpovědnost.
Neutíkám před svými chybami. Přijímám je. Učím se z nich. Nejsem dokonalý/á. a neskrývám to. Ale alespoň si můžu stát za svými činy.
A tak si teď stanovuji jasnou hranici. Ne proto, že si už nezasloužíš mou pozornost, ale proto, že si zasloužím klid a respekt.
Těším se. Ne proto, že by to bylo snadné, ale protože je to moje rozhodnutí. A přesně to je rozdíl mezi námi - já se za svá rozhodnutí nestydím a ty...
