Jak dlouho jsi ochotný čekat? Jak dlouho si budeš lhát? Kdy se konečně sám rozhodneš? Možná jednou...
Možná jednou...
Když srdce křičí, ale duše mlčí
Znáš ten pocit, když se probudíš do ticha, které po sobě zanechal? Když ti jeho hlas stále zní v hlavě, ale nikdo poblíž není? V tu chvíli se snažíš přesvědčit sám sebe, že bude to „pro jednou“ jiné. Ale kolikrát jsi to už řekla? Kolikrát jsi se v noci otočila k prázdné straně postele v naději, že tam bude? A jak dlouho ještě budeš věřit vymyšlenému příběhu?
Tvé srdce si zaslouží víc.
Chápu tě. Znám ten pocit. Představuješ si – co kdyby to tak bylo. Hledáš naději, která je už dlouho jen stínem toho, co jsi chtěla. Sníš o dni, kdy konečně sebere odvahu a přizná, že pro něj znamenáš všechno. Že jsi ta pravá, ti jen nedokázal říct.
Ale tvoje láska není kouzlo, které ho zázračně probudí. Nemůžeš milovat dost pro nás oba.A pokud jste upřímný... to jste už zkoušel, že?
Omluvy nic neznamenají.
Dává ti jen slova. Sladká, jemná, prázdná a výmluvy. „Teď není ta správná chvíle.“ „Nevím, co cítím.“ „Miluji tě, ale…“ A ty je posloucháš. Znovu a znovu. Čekáš, doufáš, odpouštíš.
Ale zatímco čekáš, jiní žijí. Tvoji přátelé se zamilují, smějí se, pláčou, když je někdo drží za ruku. A ty? Sedíš tam s telefonem v ruce, srdce ti buší s každou zprávou – a pak zase ticho. A když přijde, přijde s „hej, promiň, byl jsem zaneprázdněný“. Jako bys byla nábytek, vždycky tu pro něj. Omluvy nic nemění na tom, že jsi vždycky poslední na jeho seznamu.
Už déle neotálejte.
Pravda je bolestivá, ale osvobozující. On nikdy nebude tvůj "dnešek"On je tvé „možná jednou“, které se nikdy nestane. A ty už nejsi ta, co bude čekat. Tvá hodnota nespočívá v jeho nerozhodnosti. Tvá láska není dočasná zastávka.
Zasloužíš si někoho, kdo přichází – a zůstáváKdo nepotřebuje čas, aby se rozhodl, jestli za to stojíš? Kdo neměří tvou hodnotu svými pochybnostmi? Zasloužíš si pohled, který tě nepustí. Ruce, které se ti nedaří zmizet. Lásku, která tě obejme bez otázek.
Tvoje „jednou“ začíná teď.
Jednoho dne se ohlédneš a budeš se divit, proč jsi tak dlouho čekal. Ale to nebude den, kdy budeš plakat. Bude to den, kdy budeš milován. Opravdu. Naplno. Přesně tak, jak sis vždycky přál.
Tvůj život už nepotřebuje sliby bez činů. Tvoje duše je unavená ze snění. Je čas vykročit ven. z jeho „možná“ – do jeho „teď“.
Věř mi, nikoho tam venku nebude potřeba přesvědčovat. Vybere si tě hned. A pak budeš vědět - tohle je ono. Tohle je den, na který jsi čekal/a. Ale už ne s ním. S tebou a někým dalším, kdo si tě bude vážit takového, jaký jsi.