Když ho poprvé potkala, vzpomíná si na silný pocit, že bude mít dramatický dopad na její život. Věděla to už tehdy. Když se ohlédne zpět, ví, že pro něj byla jen další ženou. Ale znamenal pro ni mnohem víc.
Uvědomila si, že právě díky němu se naučila něco víc o lásce a životě. A je mu za to vděčná. Nesmírně.
Když se s ním setkala, zcela ji uchvátil svými milými a neflirtujícími zprávami. Byl k ní milý, myslela si, že není jako ostatní muži, ale mýlila se. Věřila, že je jiný, i když existovaly miliony znamení, která jí říkala opak.
Teď ví, že pro něj nikdy moc neznamenala, nikdy, ani od samého začátku. Maličkosti ji měly přesvědčit, aby se do něj nezamilovala. Ale samozřejmě se nezamilovaly. Když se potkali, moc na ni nezapůsobil, jen měla pocit, že je to někdo, koho by mohla milovat.
Byl neopatrný, sobecký a lhostejný. Zmizel na celé týdny a do vztahu vkládal tak málo úsilí. Pak byly chvíle, kdy jí psal každý den a plánovali si společné chvíle.
Nejvíc ji bolí, že si myslela, že když byl s ní, měl ji opravdu rád. Věřila mu, protože jí opakovaně zmiňoval věci, které mimochodem řekla, věřila, že ji naslouchá a rozumí jí.
Mluvil s ní o všem, o svém životě, o věcech, o kterých si myslela, že je řekl jen jí.
A pak ji celé týdny ignoroval a znovu se objevil v jejím životě, jako by se nic nedělo, jako by nikdy neodešel.
Překvapoval ji těmi nejsladšími, nejnevinnějšími polibky na ulici, v baru. Pokaždé, když byla s ním, se zamilovala ještě víc, ještě hlouběji.
Byl vším, co si od muže přála; neuvěřitelně chytrý, cílevědomý a otevřený.
Chvíle, které s ním strávila, pro ni byly kouzelné. Ale když odešel, měla pocit, že se kvůli jeho lhostejnosti zblázní.
Nemůže zapomenout, jak hlasitě jeho mlčení křičelo a říkalo, že je mu na tom vůbec jedno.
Kvůli němu už není stejná, ale ne v negativním smyslu. Stala se jinou, teď ví, co si zaslouží!
Ví, že si zaslouží být s někým, kdo ji bude brát jako prioritu, ne jako možnost. Ví, že si zaslouží někoho, kdo ji bude milovat každý den, ne jen občas. Ví, že si zaslouží někoho, kdo s ní bude v dobrém i zlém. Někoho, kdo ji bude milovat prostě takovou, jaká je.
Nikdy nepotkala takového člověka s úsměvem lásky a duší ďábla. Je mu vděčná za to, že byl první, a věří, že bude poslední.
Děkuji, že jsi jí pomohl/a uvědomit si, o kolik víc si zaslouží a že se nemůže nechat zkušeností s ním znepokojovat. Děkuji, že jsi ji povzbudil/a k uvědomění si, že je skutečně vždy optimistická a stále věří v lásku a toho pravého muže.
Děkuji, že jsi jí pomohl/a uvědomit si, co v lásce doopravdy chce. Potřebuje oddanost a zbožňování, lásku a náklonnost. Ví, že se miluje příliš mnoho na to, aby se na někoho dívala tak, jak by si přála.
Děkuji, že jste ji nějakým způsobem donutili prozkoumat hloubku a složitost své bytosti.
Uvědomila si, že je jen člověk. a že se nedokáže vždycky ochránit nebo zabránit tomu, aby se zamilovala do lidí, kteří se k ní chovají špatně. Bez ohledu na to mu přeje všechno štěstí na světě, i když jí na to nemůže věnovat čas ani slova.
Nemůže se na něj zlobit, protože by jí ho bylo líto, je jí ho sice líto, ale ve skutečnosti pro něj chce to nejlepší. Někoho, kdo ho nerozbije na milion malých kousků. Někoho, kdo se bude zajímat o každý všední detail jeho života. Někoho, kdo ho bude milovat, tak jako on/ona miluje jeho.
Zůstala jí jen vzpomínka. Vzpomínka na člověka, kterému nemohla věnovat čas, ani slova. Sbohem!
