Peking – zrcadlo probouzejícího se obra

V posledních dvou desetiletích se Peking stal městskou laboratoří země v přechodu, oscilující mezi volným trhem a stranickým monopolem, mezi plánovanou ekonomikou, korupcí a globalizací. Přestože v touze po co nejrychlejší modernizaci v „severním hlavním městě“, jak by se dal přeložit název čínské metropole, ve městě zmizelo obrovské množství hmotných pozůstatků z různých období slavné čínské historie, čínská politická vedení si začalo uvědomovat důležitost historie a tradic, které se dnes staví vedle nejmodernějších výdobytků architektury.

 Stejně jako touha Číny stát se světovou supervelmocí, respektive touha upevnit si již nabytý status světové supervelmoci, se projevuje i posedlostí čísly. V roce 2008 se v Pekingu konaly největší olympijské hry vůbec, loni uspořádala největší světovou výstavu čínská finanční metropole Šanghaj a letos se Peking znovu otevřel národní muzeum, které se po třech letech renovace může opět pyšnit titulem největšího muzea na světě. Vedení muzea, které se rozkládá na 200 000 metrech čtverečních a představuje více než milion kulturně-historických objektů, očekává ročně více než deset milionů návštěvníků. Když se Komunistická strana Čínské lidové republiky koncem 80. let vydala novou cestou, začala se měnit i image hlavního města. Stejně jako zahraničním investorům se dveře otevřely i zahraničním a západně vzdělaným čínským architektům, kteří vnesli dynamiku a optimismus do obrazu šedého Pekingu, který se rozpadal pod tíhou kolosální výstavby a nepřeberného množství nedokončených nebo špatně vybudovaných bytové komplexy. Jedna z nejreprezentativnějších budov nové éry, která se nachází na západní straně hlavního náměstí Nebeského klidu, je Pekingská opera. Když v roce 1998 vyhrál soutěž francouzský architekt Paul Andreu, skeptici nazvali jeho projekt na elipsovitou kopuli ze skla a titanu Kachní vejce, zatímco nejzarytější odpůrci ultramoderní architektury v samém centru města projekt nazývali Mountain of Exkrementy. Kulturní centrum, které zahrnuje operu, hudební sál a divadlo, je dnes chloubou města a důkazem, že období fádnosti a šedi v čínské architektuře skončilo. Nejlepším důkazem je samozřejmě Olympijský stadion a další infrastruktura, která byla vybudována pro velkou událost v roce 2008. V roce 2003 byl projekt svěřen švýcarským architektům Herzog & de Meuron, kteří k účasti přizvali jednoho z předních čínských umělců Aj Wej-weje. Designéři stadionu se inspirovali čínskou keramikou a jejich architektonický počin dostal pro svůj neobvyklý vzhled přezdívku Ptačí hnízdo. Mezi centry událostí olympijských her bychom neměli zapomínat Vodní kostka, jak se vodnímu centru láskyplně říká. Polovina komplexu pěti bazénů, který vymysleli australští architekti PTW Architects, se po olympijských hrách proměnila v obrovský vodní park.

Smělé plány do budoucna
Být největší je v moderní Číně více než zřejmý trend a v gigantické úspěchy doufá i rozvoj cestovního ruchu. Přestože jsou Šanghaj a Hongkong velkými rivaly v počtu turistů, Peking je stále nejnavštěvovanější čínskou destinací. Loni město napočítalo 140 milionů turistů, z toho přibližně pět milionů cizinců. Ambice jsou ale ještě větší, plánovači rozvoje cestovního ruchu doufají, že se počet zahraničních hostů do konce dekády zdvojnásobí. Na příčky šampionů se vyšvihlo i pekingské letiště, které se stalo druhým nejvytíženějším letištěm světa, v počtu cestujících ho předstihlo pouze americké město Atlanta.

Objevování Hutongů
Každý návštěvník Pekingu musí zažít krásu a tajemství Zakázaného města, které je po Velké čínské zdi nejznámějším turistickým místem. Jednou z možností, jak poznat historii města, je procházka hutongy, staré městské čtvrti, které bohužel mizí v touze po co nejrychlejší modernizaci města. Jen pár z nich si zachovalo svou typickou tvář, ale zachovaly se díky podnikavým plánům vedení města, které z domů s příjemnými vnitřními dvory udělalo kavárny, butiky a umělecké ateliéry. Dobrým příkladem zrekonstruovaného starého města je hutong poblíž chrámu Pudu.

Městský život
Přestože je Čína stále komunistickou zemí, způsob života ve městě se mění stejně jako jeho vláda. Ve většině restaurací nás budou stále obsluhovat zamračení číšníci, k dispozici budeme mít výběr jídel z takzvaných turistických menu, optimismus však prostupuje i gastronomii a designéry nových prostředí. Jedním z nejlepších příkladů je Qu Nar, restauraci, kterou vlastní a jeden z interiérových dekoratérů zmíněný Aj Wej-wej. Jeho restaurace je příkladem realizovaného nápadu umělce, který se proměnil v majitele restaurace a zařídil si v ní s dalšími umělci prostředí, ve kterém prezentuje umělecká díla doprovázená kulinářskými specialitami. Dalším umělcem, který se vrhl do restauračních vod, je tchajwanský herec Gao Mingjun, jeho restaurace  A21 je však místem setkávání slavných a bohatých, kteří se rádi předvádějí v minimalistickém prostředí s několika barevnými detaily. Když bývalý violoncellista Bai Feng v roce 2000 otevřel restauraci a bar, neměl jméno, tak to jen nazval No Name Bar. Fengova nevšednost a kreativita se projevuje i v interiéru restaurace, který je směsicí mexických a středomořských vlivů s přídavkem texaské energie. Zajímavé je i menu, které nabízí subtropické chutě menšinových kuchyní provincie Yunan.

Vyrobeno v Číně
Čínské výrobky byly donedávna považovány za bezcenný kýč, který se prodával na stáncích po celém světě. Přestože produkty vyrobené v Číně lze koupit téměř ve všech koutech zeměkoule, Čína si začala uvědomovat svou bohatou tradici a historii, což je vidět i na stále kvalitnějším sortimentu typických čínských produktů. Jedním z nejlepších příkladů je obchod s keramikou Roztočit. Umělci, kteří tvoří legendární porcelán a keramiku, se inspirují přírodou, která inspiruje umělce a řemeslníky po tisíce let. Je to také mezinárodně zavedená ochranná známka Shanghai Tang, která už má své prodejny v New Yorku, Paříži a Londýně, ale řadu jejich produktů najdete pouze v obchodech v Číně. Pekingský obchod této značky se nachází v hotelu Grand Hyatt. Stále více podobných obchodů dokazuje, že Čína se stává nejen ekonomickým gigantem, ale také velmocí, která nově definovala svůj vytříbený smysl pro estetiku.