Primož Jeza je architekt, odborný asistent na katedře průmyslového designu Akademie výtvarných umění a přednášející na Fakultě architektury. Dosud vytvořil více než 50 projektů v oblasti architektury a interiérového designu a připravil scénografii pro více než 40 propagačních a krátkých filmů. Jeho díla byla vystavena na mnoha samostatných i skupinových výstavách po celém světě (Ljubljana, Moskva, Bělehrad, Lisabon, Paříž, Londýn...), v roce 2008 vydal také knihu Interior Primož Jeza/9+1, kde byl prezentován 10 nejoblíbenějších projektů v oblasti interiérového designu veřejných prostranství. Dnes je jeho návrh židle Nico Less mezi osmi finalisty z celé Evropy v soutěži DesignEuropa, kterou pořádá Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO). Vítězové budou vyhlášeni na slavnostním ceremoniálu 27. listopadu ve Varšavě a my držíme palce, aby si Primož a společnost Donar odvezli třpytivé ocenění. S Primožem jsme si krátce popovídali a přiznáváme, že na nás svým myšlením opravdu zapůsobil.
Předně upřímně gratuluji k umístění mezi osm nejlepších z celé EU v soutěži DesignEuropa. Samozřejmě to není zdaleka první ocenění vaší práce nebo uznání vašeho talentu a o tom později. Co byste nám mohl říct o židli Nico Less, nominované v kategorii malých a začínajících společností DesignEuropa, které byste možná neřekli nikomu jinému?
Děkuji za gratulaci. Nevím, jestli jsme se s tím už svěřili médiím, ale židle byla vyrobena až na samém konci pracovního procesu, jako doplněk ke dvěma dalším židlím. Věnovali jsme tomu nejméně času. Nico Less je totiž zmenšením židle Nico z hlediska materiálu, formy, ale ne funkčnosti. Posledně jmenované jsme vylepšili o základnu typu „sáňky“.
Je důležité zdůraznit, že židle má také společensky odpovědné poselství a je vyrobena s ohledem na budoucnost. Navrhli jste to v roce 2015. Navrhli byste to dnes jinak?
Ne. Dnes by to bylo navrženo úplně stejně.
Máte již více než 50 projektů a návrhů v oblasti architektury a interiérového designu, více než 40 scénografií pro propagační a krátké filmy. Odkud pochází váš nevyčerpatelný zdroj inspirace? Co tě nejvíc inspiruje?
Stále mě nejvíce inspiruje duch doby, ve kterém žijeme. Každodenní výdobytky vědy, např. nové poznatky genetiky, nové technologie, motivují můj obvyklý pracovní den. Ve studiu často začínáme den rozhovorem nebo sledováním videoobsahu: co kdo vymyslel, udělal, zinscenoval... I jinak se zpočátku na věci, které navrhujeme, díváme trochu šířeji, sociologicky. Jsme v pohodě, když vytváříme věci, které se snaží být netrendy, ale to neznamená, že nejsou v duchu doby. Design vnímáme jako společensky odpovědnou práci. Není nám blízká korektnost, konzervativní myšlení a odstup od experimentu. Stále hledáme nová a lepší řešení, která jsou v oblasti produktového designu mnohem snadněji realizovatelná než v architektuře. Ten poslední je v současnosti v podivném rozkvětu korektnosti. Žádné experimenty, žádné skutečné vize, pouze ověřená řešení. Představte si, že by chirurgové stále používali stejné techniky jako před 100+ lety. Být architektem znamená mimo jiné být badatelem, který se dokáže dívat dopředu, ocenit výdobytky minulosti a uvědomovat si přítomný okamžik.
Vaše práce je nepochybně uznávaná, za zmínku stojí studentská cena Plečnik, uznání rektora Univerzity v Lublani za vaše umělecké počiny a počiny v architektuře, židle Nico Less získala i cenu Red Dot Award: Product Design 2016. Což ze svých projektů jsi nejvíce hrdý, na který jsi zanechal nejvíce duše?
Na svůj první projekt asi nikdy nezapomenete. V mém případě to byl bar Orto. Později k interiéru přistavěli patro a pokoj k němu, ale na tom jsem se nepodílel. Původní část Orto baru je po 24 letech prakticky stejná jako při otevření. To je známka toho, že investoři věděli, co chtějí, a já věděl, jak to navrhnu a zrealizuji. Jinak je opravdu těžké hodnotit, do kterého projektu vložíte nejvíce duše.
Jsme si jisti, že mnoho lidí neví, že jsi měl na střední škole také vlastní kapelu a vydal jsi až 3 alba. Možná jste chtěl nejdřív kariéru v hudbě?
Svou první kapelu jsem založil v sedmé třídě základní školy. Ale jako středoškolák jsem si práci s mojí kapelou The Sfinkter velmi užíval. Bylo to elektro temné duo. Poslední album resp Projekt jsem nahrál ještě na střední škole jako člen kapely Marka Breclje. Byl jsem s ním i na krátkém turné po Jugoslávii, což byl nezapomenutelný zážitek. Jako bývalý frontman kapely Bulldožerjev byl Brecelj v těch končinách velkou hvězdou a podle toho se k nám chovali. Pak jsem byl v osmnácti letech odveden do armády. Od té doby jsem bez hudby a abych byl upřímný, kariéra v hudbě by mě nudila. To, že jsem měl možnost vyrůstat v muzice, je pro mě z dnešního pohledu k nezaplacení.
Architektura se tedy ukázala jako pravá láska. Hudba je pravděpodobně stále silně přítomná? Ostatně legendární Orto bar je také váš. Náhoda?
Hudba tu bude vždy, ale jiným způsobem. Architektura popř profese architekta umožňuje široké spektrum kreativity, což je v podstatě ideální pro lidi, kteří nemají resp nechtějí mít jedno zaměření. Já sám stále řeším projekty integrálně a používám v designu stejný způsob strukturování a kompozice jako při tvorbě hudby.
Asi proto se mi líbil design baru Orto nebo např. Club Propaganda jednodušší než někdo, kdo nebyl tak zapojen do hudby.
Co se ti momentálně honí hlavou, chystá se nějaký nový projekt?
V současné době ve studiu připravujeme několik projektů. Z interiéru kancelářské budovy, rodinné vily, mobilních obytných jednotek, dvousedačky... To jsou projekty, které jsou měřítkem, funkcí i měřítkem zcela odlišné. A právě tato odrůda nám dělá zvláštní potěšení.
Cena za celoživotní dílo na EuropaDesign Awards bude udělena Hartmutu Esslingerovi, německému průmyslovému designérovi, jehož globální kariéra trvá pět desetiletí. Jak dobře ho znáte, je možná vaší inspirací a co vás na něm nejvíce zaujalo nebo vzrušuje?
Znám ho jen pro jeho díla, která jsou nesmírně výtvarně vytříbená, funkční a zároveň plná emocí. Dokonalý návrhář, který ještě neřekl poslední slovo. Jeho produkty jsou designovými ikonami a inspirují snad každého, kdo má k designu blízko.
Co byste vzkázal mladým architektům a designérům, kteří chtějí uspět?
Ať si nepřejí úspěch, ale dobré projekty.
Židle Nico Less
Židle Nico Less je jednoduchá, ale unikátní židle vyrobená z recyklované plsti (70 procent plsti pochází z recyklovaných lahví). Pomocí kombinace tepla a tlaku dosáhli ve tvaru pohodlného křesla, což dělá přizpůsobí se tvaru lidského těla. Židle se dá snadno kombinovat s různými barvami a také se snadno skladuje, jelikož židle lze stohovat na sebe.
Židle byla vytvořena jako pocta slavnému průmyslovému designérovi Niko Kraljovi a je tak klíčovým produktem slovinské společnosti Dárce, která dokonale zakotvila na trhu kancelářského a bytového nábytku. Malá firma klade důraz na ergonomickou kvalitu svých výrobků a více než dvě třetiny svých zásob vyváží do zahraničí.
Výbor pro ocenění DesignEurope oceňuje pozornost, která byla věnována společensky odpovědnému a udržitelnému designu a vytvoření produktu, který se snadno používá, ale má výraznou osobnost.
Design: Studio Primož Jeza: Primož Jeza, spolupracovníci: Diana Savković, Dušan Sekulić
Výrobce: Donar, doo
Více informací:
primozjeza.com
donar.si
euipo.europa.eu