Vzpomeňte si, kolikrát jste svými slovy neúmyslně ublížili svým rodičům. A později jsi svých činů litoval, i když ti ublížily. Slova bolí, ale musíte je odpustit, protože nenávidět ty, kteří vás stvořili, je stejné jako žít s neustálou bolestí.
Nepotkáme člověka, který jednou nebyl nebo je momentálně naštvaný jejich rodičům. I když mohou být dokonalé... ale každý se lišíme a některé děti ano chyběla láska a Pozornost, ostatní pěkná slova a milostné skutky …
Žít s neustálou záští a nenávistí vůči rodičům je to jako žít s neustálou bolestí. Je to stejné, jako když se záměrně nechceme milovat a věřit si. Pokud nás rodiče zraňují a nedokážeme jim odpustit, stáváme se ničím jiným než destruktivními. Mnoho lidí hromadí hněv roky a váží si ho. Mají takový pocit prozradí sami sebe, jestli se ho zbaví, zapomněl na něj a odpustil druhému. Hněv se stává jejich jiné jméno a nakonec se stal jen „chudí".
Pokud přijmeme své rodiče (ať už jsou cokoli), ve skutečnosti přijímáme sami sebe. Zbavit se vzteku není snadné, ale MUSÍME to udělat, jinak to uděláme čelo život žil nešťastný. Ukradneme si vlastní štěstí.
Když se nad tím na chvíli zamyslíme, naši rodiče kdysi také rodiče měli. Mnoho dětí té doby bylo vychován v agresivitě a nepřátelské prostředí. Možná proto mají naši rodiče ta nejhlubší traumata, která je vedla k tomu, že nám dnes ubližují. Že nám způsobují bolest. To rozhodně není omluva, ale musíme pochopit, že ano naši rodiče mohou být nešťastní, rozbité a prostě nevědí, jak jinak. Protože nikoho jiného neznají. Lepší.
Nikdo nás nemůže milovat tak, jak bychom chtěli být milováni. Vždy musíme připustit, že dokud budou naši rodiče naživu, bude existovat člověk, který nás bude skutečně milovat svým vlastním, zvláštním způsobem. Postarali se o nás když jsme měli horečkukdyž nám rostly zuby, když jsme spadli z kol … Jsou to lidé se silnými a slabými stránkami, kteří nás tak milují jak vědí.
Už nejsme děti. Musíme pochopit, že jsme dospělí, kteří si uvědomují, že naši rodiče jsou jen lidé s vlastními problémy. A neměli bychom je srovnávat s údajně dokonalými rodiči našich přátel. Musíme se s nimi naučit budovat normální vztah. Naučte se je musíme respektovat, protože nám dali život.
Protože jakmile budou pryč, zůstanou na tomto světě jen nám vina a litovat.
