Kolikrát jsi miloval/a někoho, kdo tě nemiloval zpět? Kolikrát jsi to zkoušel/a, dokazoval/a, čekal/a a doufal/a? A kdy jste se naposledy podívali na sebe a zeptali se sami sebe: proč tohle dělám? Proč bojuji za někoho, kdo mě nemůže milovat?
Proč zůstáváš ve vztazích, kde jsi neviditelný, kde láska bolí čím dál víc? Možná proto, že věříš, že se to jednou změní. Možná proto, že jsi přesvědčený, že musíš dát víc, abys si to zasloužil.
Ale někdy největším vítězstvím není vytrvalost, ale znalost toho, jak odejít.
Možná to nebylo tím, že jsi miloval/a příliš málo - bylo to tím, že jsi miloval/a někoho, kdo nevěděl, jak tě milovat zpět. Dal jsi, ale zůstal jsi prázdný. A když se láska promění v bitvu, ve které ztrácíte sami sebe, je čas se zeptat sami sebe, komu ji vlastně dáváte. A proč.
Není špatné hluboce milovat.
Je to špatně, když tohle milovat otáčí se pouze jedním směrem. Když dáváš, ale nedostáváš zpět. Když čekáš na někoho, kdo se k tobě nikdy úplně nedostane. Když omlouváš každé ticho, ignoruješ každý chladný pohled a trpělivostí zakrýváš každou bolestivou mezeru.
Láska není žádost. Není to něco, o co si musíte žádat, dokazovat nebo si to zasloužit. Pokud se musíte neustále hádat, pak je to boj, ne vztah. A v tomto boji jsi to ty, kdo nosí brnění – aniž by na tebe kdokoli útočil.
Zůstáváte ve vztahu, kde láska zmizela, protože jste závislí na dané možnosti. S nápadem, který jsi kdysi slyšel/a. S verzí člověka, který existuje jen ve tvých nadějích. Miluješ to, co by mohlo být – ne to, co skutečně je.
A v této iluzi se ztratíte. Potlačuješ to, co opravdu potřebuješ. Ustupujete, abyste byli přijatelnější. Tiše trpíš, protože věříš, že si tě konečně všimne. Ale někdo, kdo nedokáže milovat teď - nikdy nebude schopen milovat tebe. Nezáleží na tom, kolik dáš.
Co vlastně hledáš?
Někdy nebojuješ za člověka - bojuješ za cit. Aby to stačilo. Aby si konečně zasloužil lásku. Možná proto, že jsi to nikdy nedostal bezpodmínečně. Protože jsi vždycky musel něco udělat, abys byl hodný. A proto teď ve vztazích hledáte potvrzení, že jste přijímáni takoví, jací jste – aniž byste si museli cokoli dokazovat.
Ale to hledáš na špatném místě. Skutečného uznání nezískáš od někoho, kdo neví, jak tě milovat. A láska, ve které se musíte neustále poddávat, přizpůsobovat se a nést si břemeno sami, vám nakonec vezme právě to, co jste v ní hledali – klid, spojení a bezpečí.
Přestaneš bojovat, když začneš slyšet sám sebe.
Když si už nebudeš plést bolest s láskou. Když si uvědomíš, že odchod není porážka, ale odvaha. Odvaha postavit se za sebe – i před těmi, kteří nikdy neuměli milovat.
A když to opravdu uděláš – až si řeknete dost – konečně si uvědomíte, že jste se celou tu dobu snažili dokázat něco, co nikdy nebylo nutné. Že ty jsi nebyl ten problém. Problém byl v tom, že jsi bojovala za někoho, kdo tě nikdy neuměl milovat.
Pak už nebudeš žádat někoho, aby tě miloval. Pak si vyberete sami. A to není konec lásky – tohle je jen její opravdový začátek.
