Proč mu neřekneš, že se zlobíš – ale neodejdeš? Psychologové říkají, že to není mlčení – ale velmi hlasitý vzkaz.

Někdy žena neřekne, že je naštvaná, protože nechce znovu otevírat téma, což už vysvětlila tisíci způsoby. A nechce být tou, která pořád táhne konverzaci kupředu, zatímco si on myslí, že „všechno je v pořádku“, dokud se o tom nemluví.

Přijde okamžik, kdy žena cítí, že je utratil všechno všechny ty věty, všechna vysvětlení, všechny ty trpělivé tóny. A když se to stane, zbývá už jen stažení se do sebe. Ne proto, že by nemohla mluvit, ale proto, že už nechce investovat energii do něčeho, co vždy vede ke stejnému konci.

Ustupuje, protože je to často jediná cesta, neztratit se. Stáhne se, protože nechce být znovu přesvědčena, že to přehání. Stáhne se, protože nechce slyšet, že „to tak nemyslel“, i když účinek zůstává stejný. Stáhne se, protože už nemá sílu vysvětlovat základní věci: co bolí, proč to bolí a proč se jí nezdá správné, že znovu zůstala sama s pocitem, že nese veškerou emocionální dřinu ve vztahu.

A ano – couvá, protože je naštvaná. Ale ještě víc proto, že je zklamaná.

Zklamání Je to ta tichá část, které ostatní často nerozumí. Je to ten pocit, kdy si na okamžik uvědomíte, že někdo, kdo by měl být vaším prostorem, vaší blízkostí, vaším bezpečím, nezná nebo si nechce všímat vašich hranic. A to bolí mnohem víc než jakékoli drsné prohlášení.

Když ustoupí, tohle není manipulace. Není to mlčení. Není to pasivní agrese. Je to způsob, jak se chránit před konverzací, ve které se musíte omlouvat za své pocity nebo poslouchat, jak „moc přemýšlí“.

Ustupuje, protože si chce zachovat klid.

Protože si chce na pár minut připomenout, že má právo na emoce. Protože chce dokázat, že dokáže reagovat jako dospělý – ne impulzivně, ne z bolesti, ale s čistou hlavou.

A ačkoliv si ostatní často myslí, že „jen mlčí“, ve skutečnosti se toho děje hodně. Myslí si, Stojí to za její úsilí ještě vůbec?... a kontroluje, kolik ještě může dát, než to bude ztraceno. Přemýšlí sám v sobě, zda má smysl vůbec něco říkat, a hledá slova, která budou dostatečně jasná, aby byla konečně slyšet.

Když se vrací ze svého pobytu, přichází z nějakého důvodu

Ne proto, že by zapomněla. Ale proto, že našla dostatek klidu, aby řekla něco, co chce, aby ji brali vážně.

Když žena neřekne, že je naštvaná, ale prostě odejde, téměř nikdy to není známka... slabé stránky. Je to znamení, že si umí vybrat sám.A tohle by měl pochopit každý – ticho není prázdnota – je to výsledek příliš dlouhého mluvení, příliš dlouhého vysvětlování a příliš dlouhého doufání, že jednou bude dost.
.