Elektromobily jsou budoucností, ale pouze pod jednou podmínkou – že se stanou dostupnými a praktickými. Proč tedy výrobci automobilů stále vytvářejí „poloviční“ řešení, která uživatele frustrují? A proč se mluví o „jiném“ autě a tím zabíjí e-mobilitu? Proč uživatelé chtějí skutečný elektromobil!
Proč spotřebitelé chtějí skutečný elektromobil, zatímco evropští výrobci automobilů vytrvale prosazují myšlenku elektromobilu jako „druhého“ auta pro domácnost – menšího, omezeného a neúplného. Takový přístup však přehlíží základní potřebu moderních uživatelů: elektromobil musí být všestranný a nekompromisní. Koneckonců, auto není jen dopravní prostředek. Je to symbol svobody – svobody vydat se na cestu, ať už je krátká nebo dlouhá, bezstarostná.
Pokud je svoboda omezena, uživatelé se budou cítit omezováni a nebudou s produktem spokojeni.
Klíčové vlastnosti skutečného elektromobilu
Pokud chceme elektromobil, který je skutečně užitečný, musí splňovat určité technické požadavky. Bez nich je těžké mluvit o praktické hodnotě. Zde je základní seznam:
- Kapacita baterie: Minimálně 60 kWh (použitelná, čistá). To zajišťuje dojezd kolem 400 km, což je minimum pro pohodlnou jízdu bez neustálého hledání dobíjecích stanic. S takovou baterií ujedete 300 km po dálnici.
- Rychlé nabíjení: Minimální nabíjecí výkon 150 kW, aby vůz získal dostatek energie na 300 km jízdy za 20-30 minut. Na trhu by neměly být žádné nabídky pomalejšího nabíjení. V roce 2025 se to musí stát standardem i pro tyto městské vozy.
- Spotřeba energie: Až 20 kWh na 100 km při dálniční rychlosti (120 km/h), což zajišťuje energetickou účinnost a snižuje náklady na nabíjení. Auta musí vsadit na aerodynamiku a snížení hmotnosti, což evropští výrobci zatím nedělají.
Vozy, které tato kritéria nesplňují, mohou na papíře vypadat slibně, ale ve skutečnosti zklamou. Například Renault 5 v základní verzi, která neumožňuje rychlé stejnosměrné nabíjení, je dobrým příkladem toho, jak výrobci podceňují uživatele. Elektromobil, který se nabíjí hodiny, prostě není praktický. Neakceptovatelný je také snížený nabíjecí výkon, např. 6 kW místo 11 kW u městských vozů. Chtěli bychom ale více aut s možností nabíjení 22 kW, což bylo možné u Zoe a BMW i3.
Proč výrobci nerozumí uživatelům?
Evropští výrobci často tvrdí, že největší překážkou pro vývoj lepších elektromobilů je cena. Ale tato výmluva je již zastaralá. Tesla Model 3 je i v základní verzi (Standard Range) důkazem toho, že je možné nabídnout kvalitní elektromobil za rozumnou cenu. Cena vstupního modelu Tesly je 39 900 eur (v přepočtu zhruba 43 000 USD), což je poměrně vysoká částka, ale zároveň měřítko, na které musí evropský průmysl dosáhnout.
Za tyto peníze by evropští výrobci měli nabízet srovnatelné nebo levnější produkty, které mají v každém autě další atributy jako síť Tesla Supercharger a FSD počítač.
Řešení: Auta srovnatelná s Teslou musí být o 10 000 eur levnější, pokud chtějí konkurovat. Proč? Tesla nabízí:
- Přístup k síti Supercharger, která umožňuje rychlé a spolehlivé nabíjení.
- Pokročilý softwarový systém, který nevyžaduje další platby za základní funkce.
- Výkon, který nechává konkurenci daleko za sebou.
Evropští výrobci by měli vytvářet vozidla se stejnými specifikacemi, ale bez doplňků, jako jsou sítě nabíjecích stanic nebo pokročilé funkce autonomního řízení (FSD), a nabízet je za zhruba 30 900 eur. To je reálná cena, která by kvalitní elektromobily učinila široce dostupnými.
Kde výrobci obzvlášť zklamou?
- Nabíjení je příliš pomalé: Mnoho vozů na trhu stále nedosahuje nabíjecího výkonu 150 kW. Příklady: Renault 5, Citroën e-C3 a další. I Volkswagen ID.3 zůstává na limitech pro základní modely, které už prostě nejsou konkurenceschopné.
- Baterie je příliš malá: Mnoho modelů, jako je Renault 5 a Opel e-Corsa, nabízí baterie s kapacitou pod 50 kWh, což znamená kombinovaný dojezd kolem 300 km. To je přijatelné pouze pro jízdu ve městě, ne pro auto, které má být užitečné na dlouhé cesty.
- Sliby bez zástavy: Mnoho modelů inzeruje rozsahy, které jsou v běžných podmínkách daleko od skutečných čísel. Například Peugeot e-208 inzeruje dojezd přes 400 km, ale při dálniční rychlosti reálně dosahuje kolem 250 km.
Je řešení blízko?
Budoucnost není beznadějná. Čínští výrobci jako NIO, Xpeng a Zeekr nabízejí zajímavé produkty, které by mohly evropské konkurenty přimět ke zlepšení jejich strategií. Na obzoru jsou také nové modely Volkswagen, které slibují lepší výkon a cenovou dostupnost. Klíčovou otázkou zůstává: budou tyto vozy dostupné širokému spektru spotřebitelů?
Klíčem je rodinný výklenek!
Aktuálně aktivní čtyřčlenná rodina nemá možnost vstoupit do e-mobility pod 50 000 eur. Prvním použitelným vozem je KGM Torres (35 000 eur), následuje Tesla Y (45 000 eur) a kombi ID.7 – druhé jmenované je suverénně nejlepším evropským elektromobilem, které ale kvůli své cenové politice minulo.
BMW by podle mě mělo nabízet řadu 5 v elektrické verzi za cenu motoru 520d. Cenové srovnatelnosti s řadou E u modelu EQE nedosáhl ani Mercedes-Benz. Mohly by to být luxusní značky, které by ceny více vyrovnaly.
Závěr: Čas na změnu
Pokud chtějí evropští výrobci zůstat konkurenceschopní, budou muset naslouchat uživatelům a přestat vytvářet řešení „na půli cesty“. Trh si jednoznačně žádá elektromobily, které nejsou jen druhým vozem, ale hlavním rodinným vozem – a to bez kompromisů.
Jsme v bodě zlomu. Pochopí konečně evropští výrobci, co uživatelé skutečně chtějí? Nebo bude Tesla nadále kralovat jako jediná správná volba pro ty, kteří hledají kvalitní elektromobil?
