Proč zíváme, když vidíme zívat někoho jiného? Proč se tento podivný „nakažlivý“ čin šíří mezi lidmi jako neviditelná epidemie?
Podívejme se, proč zíváme? Zívání je něco, co nás přemůže, když vidíme nebo slyšíme zívat někoho jiného. Je tak silný a nakažlivý, že nás vtáhne do aktu, i když se necítíme unavení nebo ospalí.
Proč zíváme, když vidíme zívat někoho jiného?
Nejprve se dotkneme vědecký aspekt zívání. Vědci se již dlouho zabývají výzkumem důvodů zívání. Původně se předpokládalo, že zívání pomáhá přivést do těla více kyslíku, což by mohlo vysvětlovat, proč se to děje, když se cítíme ospalí nebo unavení. Výzkum z roku 1987 však tuto teorii vyvrátil. Zjistili, že neexistuje žádná souvislost mezi nedostatkem kyslíku a nutkáním zívat.
Dnes jedna z nejvíce uznávaných teorií říká ano zívání slouží jako prostředek k probuzení, zvláště když se cítíme unavení nebo znudění sledováním něčeho, co nás nezajímá. Zívání totiž zvyšuje srdeční frekvenci a přispívá k větší pozornosti. To znamená, že zívání může sloužit jako jakýsi „vypínač“ pro tělo, který nám pomáhá zůstat bdělí a bdělí.
Kromě toho je také spojeno zívání ochlazením mozku. Když zíváme, svaly v obličeji se uvolňují, což umožňuje ztrátu tepla žilami v obličeji. Chladný vzduch přicházející během zívání může pomoci snížit teplotu mozku.
Nejpravděpodobnější vysvětlení nakažlivé povahy zívání spočívá v empatii
Když vidíme někoho jiného zívat, náš mozek spustí nutkání zívat sami sebe. Tento jev se nejvýrazněji projevuje při pozorování zívání u lidí, kteří pro nás hodně znamenají nebo jsou nám blízcí. Toto je známé jako jev rezonance a vyskytuje se také u zvířat, jako jsou šimpanzi a psi.
I když o zívání nevíme vše, je jasné, že tento jev je složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Souvisí jak s naším fyziologickým, tak psychickým fungováním.
A až budete příště zívat při pohledu na někoho jiného, uvědomte si to je to přirozená reakce.
