Špatné je, když je ti jedenáct let, ještě horší je, když jsi holka a rodiče jsou rozvedení a ty chceš bydlet s mámou, ale musíš žít s tátou a jeho opálením a jejich běhajícím tamalem, dokonce ačkoli je to tvůj bratr, myslím nevlastní bratr. Pak použiješ starý trik a řekneš mámě, že jsi u táty, a tátovi, že...
Hudo je, če si star enajst let, še huje, če si punca in so tvoji starši ločeni in hočeš živet z mamo, ampak moraš pa z očetom in z njegovo tanovo in z njunim tečnim tamalim, pa čeprav je tvoj brat, mislim polbrat. Potem uporabiš star trik in mami rečeš, da si pri očetu, očetu pa, da si pri mami – itak se ne pogovarjata – in greš po svoje. Še dobro, da srečaš ljubiteljsko potepuhinjo in duhovitega fanta, ki ti je všeč, ker bi se sicer stvari lahko končale dosti huje. Nekaj zlomljenih nog in dejstvo, da se starši spet pogovarjajo, je čisto v redu konec.