Aljaž Osetič je studentem 4. ročníku střední školy Velenje. A jako každý středoškolák i on musí nejprve udělat maturitu, a pak teprve studovat. Aljaž se ale nespokojil jen tak s něčím, přihlásil se na exkluzivní podnikatelskou univerzitu v americkém Watsonu, kde laureáti Nobelovy ceny vyučuje jen patnáct studentů ročně. Úspěšně složil přijímací zkoušku, a tak se letos na konci srpna chystá čelit novým výzvám. Ještě dříve dokončí svůj projekt s týmem Trjajalnik, kde vyvinuli produkt na zkrácení reakční doby hasičů při zásahu (označení, které dobrovolný hasič umístí magnetem na střechu svého vozidla při jízdě v nouzi ). Co přináší budoucí alma mater a co projekt znamená pro hasiče, níže.
1. Jste jedním z mladých podnikatelů zapojených do projektu Ustvarjalnik a součástí týmu, který vyvinul produkt na zkrácení reakční doby hasičů během zásahu. Řekněte nám o tomto projektu více.
Ve Velenje jsme několik z nás navštívili Matijin (pozn. a. Matija Goljar) podnikatelský kroužek. Nejdříve jsme se tam hodně naučili, ale pak nastal čas přejít k realizaci našich nápadů. Zjistili jsme, že pracujeme v podobných oborech, i když na různých místech v okolí Velenje. Zajímalo nás například hasičství, podnikání obecně a sport. Pak nám po opravdu dlouhém rozhovoru s Matijou došlo a hned jsme věděli, že chceme dělat něco konkrétně pro hasiče. Zjistili jsme, že největším problémem je reakční doba a to, co se s námi hasiči v té době dělo. Došli jsme k poznání, že musíme v tomto směru vyrobit produkt, a tak vznikla cedule, kterou si dobrovolný hasič při jízdě v nouzi umístí na střechu svého vozidla pomocí magnetu. Každopádně vývoj produktu probíhal tak rychle, protože jsme všichni znali oblast hasičství a její problémy.
2. V jaké fázi se produkt nachází – bude brzy k dispozici pro použití v reálném prostředí? Jaké s ním máte plány? Plánujete ho uvádět na trh ve Slovinsku nebo v zahraničí?
Produkt se daří skvěle. Je to skvělé, protože máme člena týmu, který nebyl tak vášnivým hasičem, ale je to skutečný multitasker a opravdu se vyzná ve svém oboru. Už jsme vyřešili spoustu byrokracie, ještě nám zbývá trochu práce a budeme to moci dát do regálů. Máme dva kanály, přes které to budeme prodávat. Prostřednictvím ProZir, který nás také finančně podpořil, a webových stránek Gasilec112, které nám pomohou prostřednictvím e-mailu a sociální sítě Facebook.
3. Stala se během vývoje produktu nějaká zajímavá anekdota?
Nejzajímavější anekdotou je celý proces, od nápadu až po finální produkt. Všechna tato jednání, schůzky, pomoc od správných lidí ve správný čas, kteří nás například seznámili s webovými stránkami Alibaby a s tím, že můžete dosáhnout toho, čeho chcete, jen jednou e-mailovou zprávou. To nás ve škole nikdo neučí, všechno se naučíte zkušenostmi – a díky Bohu, že nám to řekli a umožnili to v Ustvarjalniku.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Rozhovor: Sandi Murovec, lyžařský guru
Lidé kolem mě byli zároveň šťastní, překvapení a zmatení. Všichni byli rádi, že to dělám a že dělám něco jiného, že jsem dokázal něco, co ostatní ne. Ale nikdo doopravdy nechápal, co to znamená a co dělám. Měl jsem pocit, že jsme pořád v socialismu, kde všechno bylo od státu a člověk si sám nemohl nic dovolit.
5. Byl jste přijat ke studiu na Watson University v USA, na což jste také získal stipendium. Jaký je váš studijní program? Proč jste se rozhodl studovat v zahraničí a proč zrovna tato univerzita?
Matija mě osobně seznámil s univerzitou. Když klub skončil a ostatní odešli, vždycky jsem zůstal a povídal si s Matijou. Věděl jsem, že slovinská vysoká škola by mi nedala to, co chci, takže jsem si myslel, že tato alternativa je skvělá. Pomohlo také to, že dva Ustvarjalnikovi studenti tuto univerzitu již navštěvovali (Jernej Pangeršič a Anja Krašovec).
O univerzitách toho zatím moc nevím, po svém vzdělání tam bych mohl říct víc, ale s jejich mentalitou jsem se rozhodně hned ztotožnil – co vás naučí, musíte využít pro dobro ostatních. Líbilo se mi také, že si uvědomují, že školský systém v USA je podobně špatný jako ve Slovinsku a že ho chtějí změnit. Samozřejmě mě zaujalo i téma podnikání a vysoká škola, která umožňuje přizpůsobit si učební plán svým zájmům a koníčkům.
6. Výběrové řízení pro přijetí na univerzitu, která přijímá pouze 15 studentů ročně, muselo být docela obtížné. Můžete nám popsat proces výběru? Jak jste se připravoval/a a co pro vás bylo nejtěžší?
Proces podávání přihlášek je velmi obtížný, univerzita dostává obrovské množství přihlášek, otázky jsou složité, téměř esejistické. Ale v žádném případě se mě neptali na mé známky. Zajímalo je jen, co dělám vedlejším způsobem a proč to dělám.
Doporučení také pomáhá s každou žádostí. Měl jsem štěstí, že jsem jich měl hned dvě. První od Matiji, protože jsem v té době také začal pracovat na sociálních sítích Ustvarjalniku, a doporučení od George Derisy, kterého jsem měl možnost poznat přes léto a který ve mně viděl potenciál. Před pár lety byl také profesorem na této univerzitě.
Po odeslání žádosti mi zavolali přes Skype a zajímalo je mnoho věcí, zejména mé názory a celkové smýšlení. Nešlo o surové sdělení informací, ale spíše o rozhovor s „psychologem“, který je zároveň generálním ředitelem společnosti Apple.
7. Co očekáváte od budoucnosti? Máte v úmyslu se vrátit do Slovinska?
Určitě se plánuji vrátit do Slovinska. Cílem je získat co nejvíce znalostí, zkušeností a možná i investice za mořskou vodou a pak se vrátit a zajistit si zde dobrý výsledek.
