Když se spojí animátor, filmař, architekt a „ostrovní dráteník“, vznikne jedinečná DIY kapela. Belgická kapela by se dala zprvu klidně definovat jako indie-pop, ale skrývají mnohem víc. Na konci října vyjde jejich poslední album "Stad Van Licht II", které je výsledkem dvouletého turné po jihovýchodní Asii. Ten přináší hřejivé nádechy slunečné melodičnosti, které vás přenesou do snu o ostrovním lenošení pod palmami. Martijn Ravesloot, frontman a textař, nás zavedl do pestrého zákulisí tvorby „ostrovní hudby“.
Jaký příběh se skrývá za vaší čtyřkou?
Byli jsme přátelé od dětství, protože jsme vyrůstali ve stejné čtvrti. Spojovala nás především místní hudební scéna a tím nás vedla ke společnému tvoření hudby. Zpočátku to bylo jen tak – poflakovat se a zkoumat nové zvuky a texty. V té době jsme ještě neřešili, jaká jsme kapela a co budeme dělat do budoucna. Když jsme byli konečně spokojeni s tím, co jsme vytvořili, natočili jsme první vinylovou desku a odtud se vlastně začal odvíjet příběh naší kapely.
A odkud pochází název „Stad Van Licht“?
Když jsme v roce 2009 připravovali naše první album, nechali jsme se (přinejmenším) trochu unést. Najednou jsme přišli s nápadem vytvořit hudbu prostřednictvím filmu a skutečně ji nahrát. Vzhledem k tomu, že já i Jonas jsme vzděláním filmaři, už jsme začali psát scénář a produkovat ho. Brzy jsme si uvědomili, že nikdo z nás nechce obětovat „posvátnost“ tvorby hudby s nesnesitelně dlouhým procesem tvorby 50minutového filmu. Proto jsme scénář „pohřbili“ a zbyl titul se šťavnatým vlámským nádechem "Stad Van Licht" („Město světel“, slo.), kterým nyní podepisujeme naši hudbu.
Kromě hudby vytváříte i vlastní hudební videa.
To je pravda. Přestože většina naší hudby byla inspirována scénami Asie a tichomořských ostrovů, ani to nechceme znovu vytvořit a ani si to momentálně nemůžeme finančně dovolit. Chápeme, že žijeme ve věku YouTube a že videa jsou zřídka sledována celou dobu, natož vícekrát. Proto se snažíme být maximálně kreativní (a přitom se hodně bavit) a tak tvořit skvělá videa, které si lidé zapamatují a případně je budou dále sdílet.
Co tě inspiruje?
Cestování. Být daleko, daleko a vypadnout z každodenní rutiny alespoň na chvíli. Podobná té lehkosti plování a odevzdání se neznámu, kterou lze na chvíli pocítit ve vlaku smrti. Tam se do popředí dostávají bublající nápady z povrchu.
Je to také inspirace pro vaši hudbu?
Celý zážitek z nových míst, obrazů a smyslů samozřejmě přináším zpět do studia, kde létají jako v jakémsi transu. Co se týče textů, čerpám z příběhů. Moje vlastní nebo cizí příběhy, které náhodně zachytím. Tedy například písničku "Kirishima" z nového alba vypráví o mém příběhu o výstupu na japonskou sopku těsně před erupcí, a to i přes varování a výkřiky místních obyvatel: "pozor-nechoď-na-sopku-udělá-KABUM!" , což jsem samozřejmě nepochopil. Všechno nejlepší nakonec, rád na příběh vzpomínám a tak jsem ho zazpíval očima dotyčné sopky.
Co pro tebe znamená hudba?
Za sebe můžu říct, že mám na hudbu pořád dost pozitivně naivní pohled. Stejně jako při cestování se rád nechávám hudbou zavést na různá místa a vyprovokovat vzrušující dobrodružství. Tento pocit je těžké udržet v průběhu let, protože s přibývajícím věkem se stáváme cynickými, pesimistickými a svázanými chytrými telefony.
Snažím se o to, aby spousta věcí byla stále neobjevena, a tak je každý den jakýmsi výzkumem, který vás zavede k novým objevům.
Jaké jsou vaše sny do budoucna?
Bylo by hezké vyrazit na menší turné, třeba po východní Evropě, a spojit tak naše dvě vášně – hudbu a cestování. Ale zatím nám to stačí, když umíme tvořit a přenášet naši hudbu k lidem.
