Porsche oznámilo pokles zisků. A ne takový pokles způsobený „statistickou chybou“, ale takový, který spustí alarmy v představenstvech a tichou paniku mezi akcionáři. Možná pijí uklidňující léky ve Stuttgartu, ale skutečné trauma se odehrává ve slovinských obývacích pokojích. Proč? Protože pro průměrného Slovince je Německo stále zaslíbenou zemí. Je to náš průmyslový „otec“, náš vzor řádu, disciplíny a inženýrské nadřazenosti. Pokud Porsche padne, pokud padne symbol německé moci, otřese se i náš světonázor.
Zpráva, která by se za normálních okolností četla během zpráv z akciového trhu a do oběda by se na ni zapomnělo, tentokrát udeřila jako blesk z čistého nebe. Proč? Protože. Porsche není to jen firma. Je to barometr evropského sebevědomí. Je to ten typ firmy, kde lidé dříve stáli ve frontách, kde lidé čekali na auto, jako by to byla spása, a kde byl ojetý model někdy dražší než nový.
Ještě před dvěma lety by mě většina lidí poslala do psychiatrické léčebny na nucené pozorování, kdybych prohlásil, že Porsche – ten neprůstřelný symbol německého inženýrství – je klinicky mrtvý. Dnes, se zprávou o 99% propad zisku, a všichni mlčky hledíme do země. Ale pozor, pokles zisků je jen příznak. Nemoc je horší.
Dnes už žádné fronty nejsou. Nejsou tu žádní zákazníci. A v okamžiku, kdy vy otřásá německým oltářem, ve slovinských obývacích pokojích vládne tichá panika.
Německý automobilový průmysl dnes vypadá jako ta stárnoucí rocková hvězda, která si na pódiu v příliš těsných kožených kalhotách zpívá hity z roku 1985, zatímco publikum v první řadě prohlíží TikTok. A to nejhorší? Brusel a naši politici si myslí, že tuto hvězdu zachrání tím, že jí zákonem zakážou odchod do důchodu.
Invaze „amatérských fotbalových trenérů“ a falešných diagnóz
Jakmile se tato zpráva objevila v éteru, z každého kouta se vyrojili „amatérští fotbaloví trenéři“. Je to ta samá kasta lidí, kteří byli trenéry během mistrovství světa, virology během epidemie a teď jsou najednou strategickými řediteli automobilového průmyslu.
Někteří křičí: „Donutili nás používat příliš mnoho elektřiny, to je ono! Lidé chtějí hluk!“ Jiní křičí: „Nebyli dost drzí, Tesla je snědl, usnuli!“
Obě strany mají pravdu a obě se mýlí. Pravda je, jako vždy, složitější a leží na té nepříjemné meta-úrovni, o které v hospodě neradi mluvíme. Problém pro Porsche – a s ním i pro celé Německo – nespočívá v tom, jaký motor namontují. Problém je v tom, že celý jejich obchodní model, který 70 let fungoval jako švýcarské hodinky, narazil na zeď nové reality.
Cyklus vývoje automobilu trvá deset let. Auto, které dnes vidíte v showroomu, bylo navrženo v době, kdy byl iPhone ještě novinkou. Nemůžete se jen tak otočit a říct: „…Jejda, od zítřka vyrábíme iPady na kolečkách."Tohle je tanker, který se nezastaví." A tento tanker teď pluje špatným směrem.
Technologický „přestřel“ a konec symbolu statusu
Němci po celá desetiletí prodávají to, co ekonomové nazývají „prémiový výkon„Byli rychlejší, lepší a lépe technicky zkonstruovaní. Dnes? Dnes se děje něco, čemu říkáme „přestřelení“.
Když sedíte v elektrickém Smartu nebo nějakém čínském „noname“ crossoveru, zrychluje na stovku rychleji než nejlepší Porsche 911 z doby před deseti lety. Technologie demokratizovala rychlost. Pokud jakákoli pračka na kolečkách dokáže zrychlit jako raketa, co pak Porsche vůbec prodává?
Ztratili své USP (jedinečná prodejní nabídka)Zbyla jim jen nostalgie a značka. A tady se věci stávají tragikomickými. Protože vědí, že elektromobil nemá duši (čti: zvuk), teď nám prodávají reproduktory. Podívejte... Fiat Abarth – malé elektrické auto, které má na vnější straně reproduktor simulující hučení motoru. Je to jako mít Vegetarián kreslí na tofu krvavé čáry, do vypadal jako steakPatetické. Tohle není inženýrství, tohle je divadlo. A někteří automobiloví novináři to dokonce chválí a tleskají.
Od „Bohatého a zdravého“ k „Bohatému a starému“
S demografickými údaji samotnými je to ještě horší. Co bylo Porsche v minulosti? Auto pro „šéfové“. Tuhé, hlučné, nepohodlné. Spojka tvrdší než vaše postava. Důkaz, že jste zvládli život a máte zdravou páteř.
Dnes nám Němci prodávají rostoucí SUV. Proč? Protože jejich zákazníci jsou staří. Potřebují vysoký sedač kvůli bolestem zad a vyhřívaná sedadla kvůli prostatě. Přesunuli jsme se z kategorie „Bohatí a zdraví“ do kategorie „Bohatí a staří“. Porsche se stalo hříšně drahou ortopedickou pomůckou s odznakem.
A slovinští zbohatlíci tohle kupují v domnění, že si kupují sportovní vzhled, ale ve skutečnosti si kupují lístek do geriatrické čekárny.
Od „Freude am Fahrenheit“ k „Freude am Regulation“
Podívej se pravdě do očí. Usedněte do moderního německého „premiéru“. Srazí vás auto.Pokud nemáte zapnutý bezpečnostní pás, pípne, pokud projedete kolem školy o 2 km/h příliš rychle, a pokud se dotknete čáry, zatřese vám volantem.
Řízení už není potěšením; Jde o jízdu s instruktorem hrazenou Evropskou komisí. Němečtí inženýři se stali otroky vlastní kreativity, vězni excelovských tabulek a předpisů. Místo inovací nám prodávají kontrolu.
Na druhou stranu máš Tesla a Číňané. Neprodávají auto. Prodávají software zabalený v alobalu. Je to skok podobný tomu mezi Ostružina a iPhoneA buďme upřímní: už dnes nikomu nechybí fyzická klávesnice na telefonu, i když jsme tehdy všichni tvrdili, že „seriózní podnikatel“ se bez ní neobejde.
Německé auto se stalo produktem pro generaci, která potřebuje vysoké sezení kvůli bolavým zádům a vyhřívaná sedadla kvůli prostatě. Z kategorie „Bohatí a zdraví“ se stala kategorie „Bohatí a staří“. A takhle se budoucnost nebuduje. Takto si vybudujete pohodlnou čekárnu na smrt..
Usain Bolt a bruselská kapitulace
A co udělá Evropa, když vidí, že prohrává závod? Změňte pravidla.
Představte si, že běžíte sprint 100 metrů proti Usainu Boltovi (Čína)On je na 90 metrech, ty zadýchávaš na 60 metrech s rozvázanými tkaničkami. A místo abys zrychlil, zastavíš a požaduješ, aby se cílová páska posunula na 150 metrů.
Přesně to Brusel udělal uvolněním cílů pro rok 2035. „Dejme si trochu více času,“ říkají.Zachraňme spalovací motor!„To je nesmysl. Pokud jsi pomalý, prodloužení trati ti nepomůže. Pomůže to tomu rychlému získat ještě větší výhodu.“
Zatímco v Německu si pochutnávají na šampaňském, protože budou moci ještě pár let vyrábět pístové motory a sní o syntetických palivech, v Číně umírají smíchy. Právě jsme jim dali dekádu na to, aby nás úplně přejeli. Nevyvíjejí lepší píst. Vyvíjejí 800voltové systémy, nabíjení o výkonu 400 kW a umělou inteligenci, která řídí lépe než člověk. My se staráme o to, jak zachovat „tradici“.
Slovinský „vrátný“ v německém muzeu
Proč bychom se tím měli my ve Slovinsku zabývat? Protože my jsme ti malí, pracovití subdodavatelé. Vyrábíme šrouby, světla a kryty pro tento německý stroj. Naše ekonomika je vcucnuta do německého průmyslu.
Pokud se Německo stane muzeem pod širým nebem – pěkné, uklizené, sterilní muzeum průmyslové historie, kde čínští turisté budou sledovat, jak se dříve pracovalo „vrum-vrum“ – pak jsme v tomto muzeu uklízeči. A uklízeči jsou první, kdo utíká, když dojdou peníze na topení.
Z toho se musí Slovensko probudit. iluze hostujících pracovníků...Německo nás nezachrání, protože nemůže zachránit samo sebe. Stalo se vězni svého vlastního úspěchu, minulých modelů a byrokracie, která dusí jakýkoli „Entdeckungsprozess“ (proces objevování), jak by řekli ekonomové.
Je čas sundat ten plakát 911 ze zdi. Meteor už spadl. Dinosauři se stále pasou, ale tráva je už suchá. A pokud si rychle neuvědomíme, že budoucnost nespočívá v nostalgickém dunění, ale v tiché, bleskově rychlé efektivitě, zůstaneme na nástupišti. Vlak bohužel pojede směr Peking.
