Starševstvo je veščina, ki se je učimo. Je čudovito poslanstvo in je način življenja. Nikoli več ne moremo biti nestarši in vse, kar delamo, delamo temu, da so naši otroci srečni in da se ne čutijo prikrajšane. Kaj pa so tiste stvari, ki si jih bodo naši otroci najbolj zapomnili o nas? Kaj je tisto, kar jih bo za vse večne čase spominjalo na nas, in katere starševske navade so otrokom najpomembnejše?
děti
Laboratoř dětské kuriozity v centru města Celje, která dětem zábavnou formou přibližuje vědu, je skvělým nápadem na rodinný víkendový „výlet“, protože předpověď počasí není pro bloudění ve vzduchu nejslibnější. Všichni mladí vědci obdrží diplom, pamětní tričko a dárek. Myslíme, že už víme, co budete tento víkend dělat.
Imena, ki smo jih določili barvam, so omejujoča in pravzaprav ovirajo naše možgane. Voda, ki priteče iz pipe, ni “modra”. Listje na drevesih je lahko “zeleno”, lahko pa je tudi kakšne druge barve. Japonski oblikovalski dvojec si želi to spremeniti – želi spremeniti način, kako se naši otroci učijo o barvah. Tako je nastal set barv Nameless Paints, kjer so barve to, kar so – zgolj barve.
Tako kot je lahko biti general po bitki, je lahko biti starš preden dejansko imamo otroke. Vzgajanje otrok v teoriji je namreč precej lažje kot v praksi. Zbrali smo 17 trditev pod katere se podpiše mnogo bodočih staršev, a potem se zgodi življenje...
Děti mohou usnout kdekoli a kdykoli. Kromě případů, kdy je to nutné. To je ve školce po obědě a večer doma, poznamenali by rodiče a vychovatelé. V ideálním světě je večerní režim rodičů malých dětí následující. Čištění zubů, převlékání do pyžama, čtení pohádky nebo zpívání ukolébavky, pusa na čelo, zhasnutí světla a zavření dveří do dětského pokoje. Ve skutečném světě je příběh trochu jiný, protože zde nedáváme tečku, protože toto je jen úvod. Mnoho dětí odmítá spát. Ale i dětem občas dojdou síly, a to nejen na konci dne. Nevadí jim, když sní kousek chleba, skořápku nebo Lego kostky.
Otroška kahla, ki jo lahko venomer nosite sabo in združuje več funkcionalnosti v eni rešitvi. Takšna kahlica zaradi katere bodo vaši malčki - prav zares vedno kot doma.
Pro mnoho žen je stát se matkou konečným a konečným cílem – posledním hurá, krokem, ke kterému kráčely celý život. Myšlenka mít děti je v nás zakořeněná od dětství a důležitost reprodukce je zakořeněna i v náboženství. V křesťanské víře byli Adam a Eva darováni Zemi k rozmnožování, ke stvoření lidské rasy. To vše je samozřejmě navíc ovlivněno popkulturou – filmy jako Najeta mama (Baby Mama, 2008) nebo What to Expect When You're Expecting? (What To Expect When You're Expecting, 2012) zachovává myšlenku, že děti, které máme sami, nějak naplní celý náš život. Možná je to pravda, možná děti opravdu dělají náš život hodnotným. Dělají to také více stresující – ze sociálních, finančních a ekologických aspektů. Dokonce i věda říká, že reprodukce je špatný nápad. V článku se můžeme dočíst, jaké jsou hlavní důvody, proč se věda domnívá, že by se děti neměly mít.
Aby někdo z nás zbytečně nenarážel do ostrých rohů stolů, rozhodla se japonská společnost Nitori navrhnout ochranu v podobě roztomilých zvířátek, která okusují hrany stolů a dalšího „ostrého“ nábytku. Vynikající vynález, který ochrání hlavičky našich nejmenších při jejich prvních krůčcích.
Děti v Americe tráví více než 24 hodin týdně před televizními obrazovkami. Fotografická série Donny Stevensové, Idiot Box, se snaží upozornit na neustálou přítomnost technologií a jejich dopadů na nejvnímavější publikum, naše děti. Jejich portréty s nepřítomným pohledem a nevýraznými obličejovými gesty nás nutí ptát se, co technologie vlastně dělá s jejich mladou myslí.
Samozřejmě můžeme předstírat, že novorozenecká fotografie je především o novorozencích. Můžeme ale uznat, že není nic lepšího, než své malé neinovátory obléknout do našich oblíbených superhrdinů. Dítě Super Mario a malá princezna Lea? Prodáno!
Někdy ty nejjednodušší vynálezy mohou změnit miliony životů. A to je mimo jiné cílem bot, které rostou. Botu, která roste, vynalezl Kenton Lee a boty si mohou upravit svou velikost až na pět let, což umožňuje dětem v chudých zemích nevyrůstat bosé.
Děti dnes dávají přednost hraní počítačových her, prozkoumávání aplikací a sezení u televize před společenskými dětskými hrami a venkovními dětskými hrami. Maminky už je nepočítají, protože by byly celý den venku, ale berou je z tmavých místností do přírody a na světlo. Abychom na ně nezapomněli, zavzpomínali jsme na hry, které jsme hráli jako děti.