Ocitli jste se někdy v opakujícím se cyklu randění? Nejdřív jiskra, pak naděje, pak pochybnosti a ticho? Proč se někdy zdá, že všechny slibné začátky vedou ke zklamání?
osobní růst
Máte pocit, že se všechno hroutí? Že už nemáte žádnou sílu? Nehledejte hned odpovědi. Někdy stačí jen stát v klidu. Přiznat si to - je to teď těžké.
Jak se má silná žena loučit? S úctou k sobě samé!
Když někoho milujeme, věříme, že pro nás něco znamená – a že má budoucnost. Život se ale často neřídí pravidly, která si představujeme.
Ve světě, kde rychlost vítězí nad zdravím a „péče o sebe“ je jen dalším #hashtagem na Instagramu, zůstává Japonsko krásnou připomínkou toho, že dlouhý a zdravý život není výsledkem zázračného doplňku stravy, ale každodenních rozhodnutí. A ta Japonci nedělají s obtížemi, ale s respektem ke svému tělu, svému prostředí a svému času – bez stresu, bez přetvářky. Zatímco většina světa se honí za produktivitou, Japonci volí rovnováhu, přírodu a tiché rituály, které dávají jejich dnům řád a smysl.
Probudil/a ses dnes unavený/á, i když jsi se dostatečně vyspal/a? Varuje vás vaše tělo ráno, že je něco v nepořádku? A co duše – je tichá, nebo je plná neklidu? Napadlo vás někdy, že možná nepotřebujete více energie, ale více rovnováhy?
Kolikrát jsi miloval/a někoho, kdo tě nemiloval zpět? Kolikrát jsi to zkoušel/a, dokazoval/a, čekal/a a doufal/a? A kdy jste se naposledy podívali na sebe a zeptali se sami sebe: proč tohle dělám? Proč bojuji za někoho, kdo mě nemůže milovat?
Už jste si někdy mysleli, že láska pro vás už neexistuje? Že sis toho prožil příliš mnoho, viděl příliš mnoho, dostal příliš mnoho?
Naučil jsi mě víc, než jsem kdy čekal/a. Z tvých činů – ne z tvých slov – jsem vybudoval svět, který si teď nesu s sebou. Žádné vysvětlení, žádné instrukce. Prostě s tím, jaký jsi byl/a.
Pomalu se unavíš. Ne v jednom kroku, ale v tisících malých. Když každý den trochu víc ustoupíš. K sobě. Když posouváš hranice, které jsi si slíbil, že nikdy nepřekročíš. Když mlčíte, abyste se vyhnuli konfliktu. Když se usmíváš, i když cítíš slzu v krku.
Proč pořád myslíš na někoho, kdo na tebe už zapomněl? Proč se bolest znovu objevuje, i když jste již přijali pravdu? A proč stále hledáš odpovědi, i když víš, že ti nepřinesou klid? Možná odpověď není v nich, ale ve vás.
Proč se ocitáte ve vztazích, kde mlčíte o svých potřebách? Doufáš, že si tě někdo všimne? Jak dlouho budeš dávat všechno, aniž bys na oplátku něco dostal/a?