Už jste si někdy mysleli, že láska pro vás už neexistuje? Že sis toho prožil příliš mnoho, viděl příliš mnoho, dostal příliš mnoho?
osobní růst
Naučil jsi mě víc, než jsem kdy čekal/a. Z tvých činů – ne z tvých slov – jsem vybudoval svět, který si teď nesu s sebou. Žádné vysvětlení, žádné instrukce. Prostě s tím, jaký jsi byl/a.
Pomalu se unavíš. Ne v jednom kroku, ale v tisících malých. Když každý den trochu víc ustoupíš. K sobě. Když posouváš hranice, které jsi si slíbil, že nikdy nepřekročíš. Když mlčíte, abyste se vyhnuli konfliktu. Když se usmíváš, i když cítíš slzu v krku.
Proč pořád myslíš na někoho, kdo na tebe už zapomněl? Proč se bolest znovu objevuje, i když jste již přijali pravdu? A proč stále hledáš odpovědi, i když víš, že ti nepřinesou klid? Možná odpověď není v nich, ale ve vás.
Proč se ocitáte ve vztazích, kde mlčíte o svých potřebách? Doufáš, že si tě někdo všimne? Jak dlouho budeš dávat všechno, aniž bys na oplátku něco dostal/a?
Už jste se někdy podívali na své rány a přemýšleli, proč stále bolí? Jak najít smysl v bolesti, která nezmizí? Je možné, že největší síla vyrůstá z jizev?
V určitém okamžiku to prostě víš. Něco je špatně. Ale lpíš na vzpomínce, myšlence, pocitu, který kdysi znamenal všechno.
Proč si narcis užívá, když ve vás nutí pochybovat o sobě?
Pokud si někdy myslíte, že se do vás nikdo nemůže zamilovat, vězte, že tato myšlenka není pravdivá. Je to důsledek zranění, špatných zkušeností, srovnávání a vnitřních strachů.
Proč setrváváš tam, kde jsi nešťastný? Čeho se vlastně bojíš – samoty, změny, neznáma? Přesvědčili jste sami sebe, že by bylo lepší, kdybyste ještě chvíli počkali? Kolik svých snů, cílů a radostí jste obětovali, abyste zachovali něco, co už dávno ztratilo svůj význam?
Proč se lidé spokojí s málem, než si zaslouží? Kdy nastane ten okamžik, kdy se rozhodnete, že už toho bylo dost? Co znamená skutečně respektovat sám sebe ve vztazích?
Žena, která ztratila důvěru, nemiluje méně – miluje chytřeji. A i jinak.