Všichni máme občas špatné dny. Chvíle, kdy se zdá, že nic nejde tak, jak bychom chtěli. Pak bychom nejraději leželi v posteli s prostěradlem přes hlavu a čekali, až ten den nebo čas skončí.
osobní růst
Chybí vám, i když je ze svého života vypustíte, protože sami sebe dáváte na první místo. Uvědomili jste si, že nemůžete strávit zbytek života v pochybnostech a otázkách.
Je naprosto normální cítit bolest po skončení vztahu, ať už jde o přátelství nebo partnerství, i když jste to byli vy, kdo se rozhodl ho ukončit. Často je kromě smutku přítomna vina. Jak tomu čelit a překonat to?
Manipulace není láska. Žárlivost není láska. Ovládání není láska. Láska přichází, když manipulace ustane! A když se odvážíš být zranitelný.
Optimismus je nakažlivý, a když už nic jiného, optimistické přesvědčení si můžete vybrat sami, se svobodnou vůlí. I když jste si možná nevybrali změnu, která se vám děje, máte schopnost a moc vybrat si emoce, pocity a reakce, které se objeví.
Je čas postavit se za sebe. Chcete-li odstranit špatné věci a lidi ze svého života. Je čas najít svou vlastní cestu ke štěstí a osobnímu růstu. Je čas na změnu. Je čas pro - vás!
Abyste mohli milovat druhého, musíte nejprve milovat sami sebe. Ačkoli by tato láska měla být stejně přirozená jako dýchání, mnoho lidí se snaží přijmout sebe, své nedostatky i své úspěchy. Jsi šťastný?
Při rozhodování dáváme často přednost racionálnímu myšlení, ale nesmíme zanedbávat ten vnitřní hlas, ten skrytý pocit v nás. Pocit, který nás žene do akce, nebo nám někdy říká, že něco není v pořádku, i když nevíme co. I když nedokážeme intuici přesně definovat, víme, že bychom tento intuitivní pocit v nás nikdy neměli opomíjet.
Pevný, vysoký. Perfektní, bez šance, že by to někdo dokázal srazit. Chceš říct, že to tam zůstane navždy. Zvláště když jste v procesu léčení z minulých bolestí srdce.
Už vás nebaví šťastné páry, které vám připomínají váš svobodný stav? Už vás nebaví akce a společenská setkání, kam lidé přicházejí se svými partnery (a nikdo vás nesleduje)? Myslíte si, že budete navždy single? Cítit se osaměle?
Víte vše o poskytování podpory, útěchy, jak být u toho, když člověk potřebuje rameno, na kterém se může vyplakat. Naučili jste se pozorně naslouchat a chápat problémy druhých lidí. Naučili jste se sdílet svůj čas, energii a pozornost – s ostatními. A teď se divíte, jak to, že i když jste někomu dali všechno – sebe, své srdce i lásku, že mu to nestačí. Proč?
Někdy jsme prostě posedlí tím, že všechno musí být dokonalé. Bylo by lepší přijmout i nedokonalosti? Je to tak špatné, když se něco pokazí? Kdybyste nevěděli všechno. Kdybychom vždy neříkali nebo nedělali správné věci?