Bílé prádlo má jednu z největších slabin ve světě praní prádla – zdá se, že pouhým pohledem na koš na prádlo ztrácí svou zářivou nevinnost a mění se v šedivou vzpomínku na minulost. Obzvláště bílé ponožky, ty otužilé oběti každodenních procházek po bytě, po schodech, někdy i v parku (no, nechtěně). I když je pravidelně peru a posílám jim přání všeho nejlepšího do pračky, skvrny prostě nezmizí. A pak přichází okamžik zoufalství – „Opravdu potřebuji každý měsíc nové bílé prádlo?“ Odpověď zní: ne!
