Krásné, stojí za přečtení: "Budu tě potřebovat, až budu starý"

Před tebou je krásná báseň od básníka Goran Tadić, která hovoří o nekonečné lásce. Lásce, která upoutá váš pohled a vyvolá ve vás přání, abyste ji mohli zažít sami.

——

Budu tě potřebovat, až budu starý a budu reptat,
když nevím, kde mám brýle,
aby mi řekl/a: „Máš je přímo na nose, ty starý blázne.“
Ty a tvé srdce byste je stále hledali, kdybych tam nebyl,
„abych ti řekl/a, že všechno je na svém místě.“

Budu tě potřebovat, až zestárnu,
s radostí na tebe vzpomínat,
místo abych na tebe vzpomínal se smutkem.

Budu tě ve stáří potřebovat, abych tě varoval/a,
když říkáš:„No, pamatuješ si, jaký jsem byl?“,
že takhle v mé přítomnosti nesmíš mluvit,
protože jsi pro mě krásnější než kdy dřív.

Potřebuji tě ve stáří, abychom si z ní mohli udělat legraci,
když se nás ptá, kde je naše mládež.
Budu tě potřebovat ve stáří, až to nezvládnu,
říct:„Lepší mozek než srdce.“

Budu tě potřebovat, až zestárnu,
že nám nedovolíš zestárnout.
Budu potřebovat, abys mi ve stáří řekl/a:
„Říkal jsi, že mě nemůžeš milovat víc.“

Potřebuji tě ve stáří, abys se mnou bojoval/a
protože tvrdím, že doktoři nemají tušení
a neberu léky,
Protože jsi nejlepší lék pro mé srdce.

Budu tě potřebovat ve svém stáří,
vyhodit mě z kuchyně, když pečeš sušenky:
"Buď trpělivý, jsi horší než dítě."

Budu tě potřebovat, až zestárnu,
Stejně jako teď tě potřebuji, ale ještě víc.

Budu potřebovat, abys mě, až budu starý, požádal/a:
„Chceš tohle znovu?“
a já ti říkám: „Vždycky mi na tobě záleží.“

Budu potřebovat, abys mi řekl/a:„Promiň, že jsem na tebe křičel/a“
a utěšuji tě: "Vůbec jsem tě nebral vážně."

Budu tě potřebovat ve stáří, až mi budeš říkat dědečku,
A já ti řeknu: „Poslyš, moje kuřátko.“

Budu tě potřebovat i ve stáří, abych tě miloval/a i tehdy,
až mě opustí stáří.