Svatá Kateřina

Dobré ráno!

Před námi je nový den, nové příležitosti a nová dobrodružství. Dny se krátí a zima nám pomalu klepe na dveře, proto využijte příležitosti strávit co nejvíce času v přírodě, která shazuje své listnaté roucho k zemi a umožňuje procházce lesem nabýt nového barevného a šustivého rozměru. Zažijme ji túrou na Sv. Katarinu, oblast v Polhogradských Dolomitech: z Tošče a Grmady na západě, Ločnice na severu, Jetrbenka na východě a Osredku na jihu. Na jeho vrchol vede poměrně dost výchozích bodů. Z Lublaně to může být po silnici směrem na Polhov Gradec a u Žerovniku odbočit vpravo do kopce nebo z Podutiku kolem Toškiho čela. My ale volíme třetí možnost a pojedeme z centra města směrem na Medvode, sjedeme ze svahu nad Motelem Medno a na křižovatce odbočíme vlevo, přejedeme železniční trať a opět se držíme vlevo. Po několika kilometrech za osadou domů nás silnice a značení dovedou ke Slavkovu domu, který je proslulý svým dobrým domácím jídlem s domácí specialitou, býčími nudlemi a zvěřinovým gulášem. Příliš těžké jídlo na snídani, ale dobrý tip na cestu zpět, až budeme mít dostatečný hlad, abychom ochutnali jejich nabídku. O víkendech je počet návštěvníků velký, takže si někdy musíte na volný stůl počkat, nebo si ho zajistit rezervací předem. Ale po pořádku. Zaparkujme vozidlo a nejprve se vydejme po značené lesní cestě, která je opět po naší levici. Není náročná a je dobře značená. Je vhodná pro každého, mladého i starého, kdo se chce povznést nad lublaňskou mlhu, užít si čerstvý vzduch a pokochat se rozmanitostí přírody bez ohledu na roční období.

Nad mlžnou oponou

Na pomalu stoupající cestě překročíme nadmořskou výšku 600 metrů a před námi se začne otevírat nový svět. Sluneční paprsky nejprve prokouknou šedým závojem, zahřejí nám studené tváře a přivedou nás na slunnou stranu. Zdá se to neuvěřitelné, zejména pro ty, kteří budou doma, zahaleni v mlhavé atmosféře, zatímco se budeme koupat ve slunci a necháme teplé paprsky hladit naše tělo i duši. Abychom si potěšení prodloužili a na chvíli ho zachytili, sedneme si na jednu z laviček podél cesty, otočíme se tváří ke slunci a aby toho nebylo málo, zakousneme se do lahodné svačinky, kterou si pašujeme v batohu. Život je skutečně krásný, zvláště když si svět kolem sebe co nejvíce zjednodušíme a umíme najít malé radosti bez velkých očekávání. To ale stále neznamená, že nás nic nemůže překvapit. Bez toho by byl velmi nudný. Takže asi po třiceti minutách chůze dorazíme na mýtinu, kde se před námi otevírá neuvěřitelně krásný výhled, od Polhovgradských Dolomit, Karavank, Kamnicko-Savinjských Alp až po Julské Alpy s naším hrdým Triglavem v dálce. Máme pocit, jako bychom měli půlku Slovinska na dlani. S tímto dojmem pokračujeme dál a brzy uvidíme křižovatku, která nám nabízí dvě možnosti: ke svaté Kateřině nebo jejímu bratrovi svatému Jakubovi, který je viditelný vpravo. Není snadné si vybrat a den je tak krásný, že ho nevyužijeme naplno, proto nebuďme jako nezdvořilí hosté a přijměme nečekané pozvání svatého Jakuba a jeho malebného kostela v 806 metrech nad mořem. Samotná cesta a malý výstup na její zelený, hrbolatý vrchol jsou opravdovým potěšením, které lze ještě umocnit návštěvou Porentovy fontány, zrekonstruované v roce 2002, která je jen pár kroků od cesty. Na vrcholu se opět otevírá výjimečný výhled široko daleko a nabízí možnost spatřit půvabný kostelík, jehož současná podoba pochází z roku 1898 a těší znalce sakrálních staveb. Pokračujeme a z nečekané „odbočky“ se vraťme na cestu ke svaté Kateřině, která byla naším hlavním cílem.

Není náhodou, že je svatá Kateřina oblíbeným místem pro nedělní výlety, protože v době vrcholné sezóny se zde nabízí poměrně dost možností, jak si objednat lahodný oběd plný místních lahůdek. Seberme tedy poslední síly a vydejme se vstříc našemu cíli, dobře motivovaní. Cestou nás už z dálky přivítá kostel svaté Kateřiny, který naznačuje, že jsme velmi blízko, a pak už je jen na nás, do které z hospod vstoupíme, abychom si zaplnili žaludky. Vybereme si z nabídky místních specialit, která je přizpůsobena ročnímu období. Takže v chladných dnech jsou na našich talířích nejčastějšími pokrmy koline, zelí a pečené brambory, samozřejmě také vždy čerstvá estragonová potica a nepostradatelný domácí bylinkový čaj a voňavá gibanica. Mňam, tak se rychle vydáme k vybrané bráně nebo do Gostilny na Vihri, kde nám rádi naservírují výše zmíněné lahůdky. Vzhledem k pohostinnosti a příjemné atmosféře místo považujeme i za místo pro silvestrovskou párty a zahájení nového roku, kterou mimo jiné pořádá majitel. Pak pomalu „odcházíme“ zpět do údolí.