Když většina lidí pomyslí na slovo „matka“, vybaví se jim obětavá žena, která má bezpodmínečnou lásku ke svým dětem, a žena, která udělá vše, co je v jejích silách, aby své potomky přivedla na správnou cestu. se bude muset vzdát všeho a všeho. Ale ne všechny matky jsou takové. Víte, jaká je toxická máma?
Dokud věříme v univerzální mateřskou lásku – mýtus, který naše kultura aktivně podporuje – neuvidíme skutečnou moc, kterou nad námi naši rodiče mají. Maminky rádi považujeme za ženy, které nás chrání, za krásné a obětavé ženy, ale je tomu tak vždy?
Rodiče nejen vytvářejí svět kolem svého dítěte, ale také diktují, jak bude dítě tento svět pozorovat. Jako děti „rozumíme“ tomu, co se v naší rodině děje, co se říká a proč, ale ne vždy proto, že tomu tak je ve skutečnosti, ale proto, že nám maminky daly vysvětlení, které si myslí, že je pro nás vhodné. Není tedy divu, že mnoho dětí vyrůstá v přesvědčení, že tomu tak je jakékoli chování, které v rodině vidí, ať už toxické, destruktivní nebo násilné, normální. Jako děti věříme, že všechny rodiny jsou podobné té naší, a uvědomění si, že jiné rodiny mohou být velmi odlišné, přichází až později.
Omlouváme se maminkám, které na nás křičely, bily nás - nebyly jsme pilné, neposlouchaly jsme je. Věříme, že s našimi bratry a sestrami se zachází jinak, protože jsou dobří, hodní lásky a obdivu, ale my ne. Jsme „pracovití, líní, nepoctiví, hloupí“, protože nám to řekla naše matka. A s touto vírou vyrůstáme.
Takové ženy ničí životy a psychiku svých dětí...
1. Přijímání pocitů viny a hanby
Takové chování začíná slovy „Ty vždy...“ nebo „Ty nikdy...“ a hluboce se vryje do vědomí dítěte. V hlavě dítěte se to stává osobní kritikou, hlasem, který neustále opakuje, obviňuje a nachází chyby, přičemž se chvále vyhýbá.
2. Role oběti
Mnoho matek hraje oběť, ale děti si to ani neuvědomují. Toxická matka dítěti neustále připomíná, jak je nevděčné, a věta většinou končí slovy „po tom všem, co jsem pro tebe udělal“. Takové chování v dítěti žije a když dítě vyroste, matka pokračuje ve své toxické roli, zvláště pokud dítě nyní chápe, co vlastně dělá, a snaží se omezit kontakt s matkou.
3. Drtivá hra
Zvýhodňování jednoho dítěte není vzácný jev. Ale když je matka s jedním dítětem úžasná a s druhým toxická – ponižuje ho, neustále ho srovnává s „hodným“ dítětem a zdůrazňuje, jak je špatné – psychické problémy jsou téměř zaručené. Psychologové říkají, že toxické matky se takto chovají, protože kontrolují své děti, aby se vztah mezi sestrami a bratry vyvíjel, jak chtějí, a že děti budou mít vždy potřebu její podpory a chvály.
4. Pasivní agrese
Pasivní agresi vůči dítěti může matka vyjadřovat nepřímo, například káráním otce v přítomnosti dítěte. Vývoj dítěte přímo souvisí s tím, jak se k sobě rodiče chovají a jak se chovají ke členům nejbližší nebo širší rodiny, takže rodiče hrají velkou roli v tom, jaké budou tyto děti v dospělosti. Pokud je dítě svědkem krutosti, verbálního hněvu, trestání mlčením, je velká šance, že se u dítěte vyvinou podobné poruchy chování v průměru mezi 8. a 10. rokem.
5. Psychologická manipulace
Tento termín je obvykle spojován s dospělými, ale bohužel jej lze použít i při výchově dětí. Manipulace s dítětem je snadná, protože rodiče jsou nespornou autoritou, což znamená, že děti věří všemu, co jejich rodiče říkají. Rodiče si většinou neuvědomují, jak traumatizující může být manipulace pro děti, protože dětství je obdobím, kdy je důležité naučit se věřit vlastním myšlenkám a pocitům a vybudovat si schopnost porozumět druhým lidem.
6. Ponižování a výsměch
Matky se silnou potřebou kontroly nebo s narcistickými rysy mají často sklon vysmívat se pocitům nebo myšlenkám svých dětí. Děti jsou zesměšňovány a ponižovány slovy, gesty a napodobováními, a proto již v dětství zabíjejí jejich sebevědomí a sebeúctu.
7. Obětní beránek
U toxických matek je většinou jedno dítě, které je za všechno obviňováno a za všechno potrestáno, ať už je to jejich chyba nebo ne. Takové děti začnou věřit, že jsou nadbytečné, kdekoli se objeví, což jim usnadňuje propadnutí psychoaktivním látkám, alkoholu a dalšímu destruktivnímu chování v období dospívání.
8. Mlčení jako nejhorší trest
Když s námi člověk nemluví nebo neodpovídá na naši otázku, je to výraz pohrdání. I dospělí to považují za velmi bolestivé a ponižující, ale pokud jde o děti, může je toto chování zničit, zvláště pokud pochází od jejich rodičů.
