Proč se ocitáte ve vztazích, kde mlčíte o svých potřebách? Doufáš, že si tě někdo všimne? Jak dlouho budeš dávat všechno, aniž bys na oplátku něco dostal/a?
Někde uvnitř tebe stále tichá jiskřička naděje, že někdo uvidí všechno, co jsi. Že prohlédne zdi, které jsi postavil ze zklamání. Ale ve skutečnosti možná už dávno víte, že bojovat s neopětovanou láskou je zbytečné. A je na tom něco velmi tichého, ale zároveň velmi bolestivého. Něco, co unavuje duši.
Nesnaž se být dost pro někoho, kdo hledá něco jiného.
Můžete se více snažit, dávat víc, mlčet, ale to nikdy nezmění fakt, že vás daný člověk nenechá na pochybách. Jestli se musíš sama sebe přesvědčovat, že tě miluje, tak tě nikdy neměl. A není tvým úkolem se stát někým jiným, abys si zasloužil něco, co by mělo přijít přirozeně.
Láska nezpůsobuje nepokoj. Nevyžaduje to důkaz. Po každém rozhovoru nezůstane prázdnota. Je klidná. Nehybný ve své jistotě. Nenahradí tě to. To se nedá srovnávat. Neodcházej tiše.
Nemusíte vždycky chápat, proč někdo nezůstává.
Někdy je nejbolestivější to, že neexistuje žádná odpověď. Že nejde o špatný čas, ne o příliš mnoho nebo příliš málo. Prostě někdo nevěděl, jak tě má vidět. Není to tvoje chyba. Existují srdce, která nejsou připravena milovat to, kým jsi..
To neznamená, že jsi toho moc. Znamená to jen, že jsi s opravdovou láskou přišel na místo, kde pro ni není místo. A jakmile tohle pochopíš, neměj to proti nikomu, ani proti nim, ani proti sobě. Už to nenuť. Prostě tiše odejděte. S celkem, o který jsi se chtěl podělit, ale teď si ho necháš pro sebe, pro někoho jiného.
Pravá láska nepotřebuje úpravy.
Někdo, kdo tě opravdu cítí, s tebou nebude manipulovat.. Neodstaví tě na vedlejší kolej. Nebude potřebovat vysvětlování, proč cítíš to, co cítíš. Přijme vás se vším, co máte – bez vyjednávání, bez výmluv, bez průtahů.
Když se zamilujete do někoho, kdo neví, jak vás milovat zpět, začnete si myslet, že problém je ve vaší lásce. Ale není. Problém je v tom, že jste to dali tam, kde by to nemohlo růst. A největší moc, kterou máš, je přiznat si – dal jsem dost. Čekal jsem dost. Už jdu.
Existuje láska, která ti neublíží.
To ve vás nevyvolá žádné otázky. Nebude tě unavovat tichým odmítáním. Bude to prostě existovat. Ve vesnici. A mezi vámi.
Nebude to soutěž. Nebude to zkouška. Nebude to námaha. Jen přítomnost. Hluboké, jemné, jisté. A pak poznáš, že lásku nikdy není třeba honit. Prostě si vytvoř prostor, kde tě najde. Když přestaneš utíkat sám před sebou.
