Pohodlné křeslo, horká čokoláda a... ehm, zase "Sám doma"? Prosincové večery jsou jako stvořené pro vánoční filmy – nebo tak říkají reklamy. Někteří se už nemohou dočkat, až spustí Netflix a odškrtnou si poslední z romantických vánočních komedií. Jiní se znechuceně otřásají při pouhé myšlence na melodii „Let it Snow“. Ale proč? Co je na těchto filmech tak polarizujícího? Psychologie za tím je zajímavější, než si možná myslíte.
Nostalgie po steroidech: Proč je milujeme
ach, Vánoční filmy! Jsou jako stroj času, který nás teleportuje zpět do dob, kdy Vánoce byly skutečným kouzlem, nikoli závodem po obchodních centrech. Psychologové tvrdí, že fanoušky těchto filmů žene především nostalgie. Sledování filmů jako "Love Actually" nebo "Grinch" nám připomíná dětství, kdy největším problémem bylo, jak dlouho do dárků.
Nostalgie aktivuje části mozku, které regulují emoce a zvyšuje pocit bezpečí a sounáležitosti. V chaotickém světě se tyto filmy cítí jako bezpečné objetí a slibují nám, že všechno bude v pořádku – alespoň do příštího kreditu na nákupy o prázdninách.
Předvídatelnost je dalším klíčovým prvkem: vždy existuje jasný scénář. Nesnáší dovolené, setkává se s ním, jiskry létají, následuje šťastný konec. Tento "dokonalý" vzorec přináší některým skutečný psychologický komfort.
Hluk a oslavování: proč je někteří lidé nenávidí
Ale pomalu! Co ti, které polije studený pot při pomyšlení na vánoční filmy? Nenávidící tyto filmy často říkají, že je obtěžují klišovité scénáře. "Kolikrát ještě můžeme sledovat, jak to 'dokonalé' město leží na Štědrý den pod sněhovou peřinou?"
Psychologové říkají, že tento odpor často pramení z realismus a cynismus. Ti, kteří jsou k prázdninám kritičtější nebo mají méně než ideální zážitky, vnímají tyto filmy jako přeslazené nebo jako připomínku toho, jak daleko mají k dokonalé rodinné idyle.
Někteří lidé jsou alergičtí na nucené potěšení. Pokud jsou pro někoho svátky stresující nebo smutné, může se při sledování těchto „veselých“ příběhů cítit ještě osamělejší. A pak jsou tací, kteří Mariah Carey prostě nemohou vystát.
Společenská norma nebo volba?
Napadlo vás někdy, že sledování vánočních filmů nemusí být jen zábavou, ale také formou společenský tlak? Média nám je vnucují jako povinnou součást prázdnin. Pokud vás nebaví sledovat Sám doma 2, jste divní, že?
Pro někoho je to součástí odpor: "Nebudu se dívat na vánoční filmy, protože nebudu následovat trend!" A mají naprostou pravdu! Je psychologicky dokázáno, že i sebemenší odpor k normativnímu chování nás může vést k odmítnutí těchto zdánlivě „nevinných“ tradic.
Je to láska nebo jen chemická reakce?
Vánoční filmy mohou být vlastně chemickým koktejlem pro váš mozek. Sledování těchto filmů uvolňuje dopamin, oxytocin a serotonin - hormony štěstí, lásky a relaxace. Proto vám dvě hodiny s Hughem Grantem jako vánočním hrdinou možná přinesou lepší pocit než meditace.
Totéž ale platí i v opačném směru. Ti, pro které jsou vánoční filmy stresující nebo nudné, budou při jejich sledování uvolňovat kortizol - stresový hormon, což by vás přimělo jít raději odhazovat sníh, než se dívat na dalšího Grinche.
Psychologicky vzato: opravdu na tom záleží?
Nakonec jde o jedno základní pravidlo: dovolit si užívat (nebo neužívat). Pokud vám vánoční filmy přinášejí uvolnění a radost, pusťte si je bez výčitek svědomí. Pokud vás ale obtěžují, není třeba se této prázdninové euforie účastnit. Vánoce nejsou napsané, i když se vám je prodejci snaží prodat.
Pro každého něco
Ať už jsou vánoční filmy vaší terapií nebo terčem sarkasmu, v každém případě mají svůj účel. Pokud něco, připomínají nám, že každý z nás je jedinečný. Otázkou ale zůstává: je Grinch opravdu tak špatný, jak ho chápeme?
