Vždy se budu milovat víc než tebe, alespoň trochu

Několikrát jsem před sebe postavil lidi, kteří mi zkřížili cestu. Nebral jsem v úvahu varování vesmíru, ani skutečná fakta. Tím jsem si ublížil a ztratil se v tom či onom vztahu. Cítil jsem se prázdný a neúplný.

V podstatě jsem na sebe zapomněl a doufal, že dostanu stejné množství lásky od osoby, kterou jsem jim dával. Samozřejmě mě to zklamalo.

V životě přichází chvíle, kdy si uvědomíte, že nikdy nemůžete milovat druhého člověka více než sami sebe.

Věřil jsem na spřízněné duše. Vím, že nikdo si mou lásku nezaslouží víc než já sám. Uvědomil jsem si, že pokud milujete nejprve sami sebe, všechno ostatní do sebe dříve nebo později zapadne.

Ty taky. Budu tě milovat, ale vždycky budu mít raději sebe, alespoň na malý kousek. Na konci dne jsem jediný člověk, který mi bude vždy k dispozici. A já jsem jediný člověk, který tu byl, když jsem ji potřeboval. Když jsem rozbil svou duši na milion kousků, nebyl tu nikdo jiný. Nikdo mě neslyšel, když jsem plakala a chtěla jen obejmout. Nikdo mě nedržel za ruku, když jsem se cítil slabý. Všichni právě odcházeli.

Našel jsem cestu k sobě. Z rozdrcených a rozbitých kousků svého srdce a duše skládám svou nedokonale dokonalou mozaiku. Objímám se tam. Utírám si slzy. Držím tě za ruku. Miluji se přesně takovým, jakým jsem se stal. Už nejsem naivní. Klidně pozoruji lidi kolem sebe, vidím jim do duše. Poznávám jejich masky a skrývání se ve jménu lásky.

Píšu svou kapitolu do knihy života. Jsou v ní příběhy, které se teprve píšou a já nevím, co bude v další kapitole. Budu se milovat ještě víc, protože jsem si uvědomil, že když se opravdu milujete, vaše schopnost dávat a přijímat lásku od druhých se rozšiřuje.

Miluji své sny, naděje, nedostatky, nedokonalosti a vše, co je součástí toho, kdo jsem. Nikdo není jako já...a nikdo není jako ty.

Vždy se budu milovat víc než tebe, alespoň trochu, a chci, aby ses miloval víc než já, alespoň trochu.