„Whataboutism“ neboli efekt odvedení pozornosti je komunikační taktika, při níž partner přímo nereaguje na kritiku, ale odvádí téma jinam – nejčastěji protiobviněním. Jde o strategii útěku, kde se klíčová teze stává irelevantní, když se diskuse posouvá k otázce: "A co oni, když udělali totéž?"
Co je whataboutismus? Pokud se novinář na tiskové konferenci zeptá ministra na špatný stav zdravotnictví, často slyší odpověď, která zní: "Proč jsi nic neřekl, když bylo před deseti lety zavřeno několik klinik?" Místo konkrétní odpovědi dostáváme návrat do minulosti a diskusi o starých věcech. Efekt je jednoduchý, ale účinný – publikum ztrácí pozornost a konverzace se stává emotivní diskuzí o starých zášti, která nenabízí řešení současné situace.
Mistrovský nástroj politického boje
Politický diskurz je skutečnou živnou půdou pro „whataboutismus“. Když současná vláda obdrží obvinění ze skandálu nebo chyb, můžeme téměř očekávat odpověď, která bude připomínat: “Minulá vláda dopadla ještě hůř!“ Politické elity se tak vyhýbají přímé odpovědnosti a posouvají debatu do „soutěže“ o to, kdo má nejdelší seznam chyb.
Tento fenomén se neomezuje pouze na politiku. Objevuje se také v sociálních diskuzích na sítích, kde uživatelé kritizují aktuální dění a často píší: "Pamatuješ, když se v roce 2010 stalo to samé?" Tím, místo abychom se zabývali dnešními problémy, oživujeme minulost, a tím rozmělňujeme diskusi. Najednou jde méně o to, jak problémy vyřešit, a více o to, kdo zhřešil první.
Proč "Whataboutism" funguje tak dobře?
Důvod, proč tato taktika tak často funguje, je jednoduchý: máme lidi vrozená potřeba spravedlnosti a srovnání. Pokud to někdo zmiňuje kdysi jiná skupina udělala něco podobného, to vyvolává pocit, že snad není fér, že za své chyby může jen jedna strana. Tyto druhy výmluv nás rozptylují silným emocionálním nábojem – připomínají nám křivdy z minulosti, křivdy, které jsou stále čerstvé. Výsledkem je, že veřejnost je rozdělena na tábory, které místo argumentů k vyřešení problému vykopávají staré příběhy.
Jak se vyhnout hře "Co s nimi?"
První krok k překonání"o čem o tom“ znamená uznat, že jde o trik, který vede od cíle. Když partner změní téma, klíčové je zůstat v klidu a vrátit otázku k původnímu problému: "To je všechno zajímavé, ale jak hodláte vyřešit současný problém?" Je důležité nepropadat emocionálnímu srovnávání, ale držet se faktů.
Lidé si často myslí, že „whataboutismus“ porazíme silnými protiútoky, ale ve skutečnosti hrajeme jeho hru. Klidná a soustředěná reakce se počítá více než emocionální reakce. Používáním ověřených informací a jasných otázek můžeme zůstat u tématu a nedopustit, aby diskuse sklouzla do zmatku.
Pro lepší veřejnou diskuzi
Efekt rozptýlení nás učí důležitou lekci o tom, jak snadno můžeme ztratit nit konverzace. Ve společnosti, kde se debaty stále více vyhrocují a polarizují, musíme rozpoznat komunikační triky a naučit se kriticky myslet. Jedině tak zabráníte tomu, aby důležité otázky nezůstaly nezodpovězeny. Místo toho, abyste se k otázce vraceli znovu a znovu "A co oni?", musíme hledat řešení otázky "Co teď můžeme dělat?"
Když budeme vědět, jak umlčet hlasy minulosti a soustředit se na přítomnost, stanou se diskuse konstruktivní a orientované na změnu. Pak se také politický prostor stane méně soubojem a více platformou pro hledání řešení
