Vzdělání je klíčové pro utváření emocionálního světa dítěte. Často se divíme, co děláme správně a kde děláme chyby. Jednou ze stále naléhavějších výzev je dětská úzkost, která se projevuje v mnoha podobách – od nadměrného strachu z neznámého až po fyzické příznaky, jako jsou bolesti břicha a nespavost.
Je ale možné, že určité vzorce chování rodičů přispívají k rozvoji úzkost? Výzkum ukázal, že existuje určitý typ rodičů, u kterých je větší pravděpodobnost, že budou vychovávat úzkostné děti.
Přehnaně ochranitelští rodiče: Když je svět příliš nebezpečný
Jedním ze známějších chování, které vede k dětské úzkosti, je tzv "helikoptérové rodičovství". Jedná se o formu přehnaně ochranářského rodičovství, kdy rodiče své děti neustále hlídají, zasahují do každého rozhodnutí a snaží se odstraňovat z cesty dítěte jakékoli překážky nebo nebezpečí. Na první pohled to vypadá, že takoví rodiče chtějí pro své dítě jen to nejlepší, ale ve skutečnosti svým dětem brání čelit životním výzvám a rozvíjet odolnost.
Přílišná ochrana dítěte před obtížnými situacemi, jako jsou konflikty s vrstevníky nebo neúspěch ve škole, brání dítěti naučit se zacházet se svými emocemi. Místo rozvíjení strategií zvládání se dítě učí, že svět je příliš nebezpečný, než aby mu čelilo samo. To vede ke zvýšenému pocitu bezmoci a úzkosti, když čelí skutečným výzvám, protože se cítí nepřipravený a neschopný.
Strach rodičů se přenáší na děti
Dalším důležitým faktorem, který přispívá k úzkosti dětí, je chování rodičů, kteří sami trpí úzkostí nebo mají přehnaný strach z určitých situací. Děti jsou jako houby – nasávají vše, co ve svém okolí prožívají, a pokud mají pocit, že se jejich rodiče bojí okolního světa, často to přenášejí i na sebe.
Například rodiče, kteří se bojí výšek, nejenže zabrání svým dětem lézt na stromy, ale využijí svou úzkost k tomu, aby sdělili, že svět je nebezpečný a plný hrozeb. Takové chování způsobuje, že dítě začíná pochybovat o svém vlastním bezpečí, což dále přispívá k pocitům úzkosti. Děti, které v takovém prostředí vyrůstají, mohou mít potíže s rozvojem zdravého sebevědomí a pocitu bezpečí.
Vyhýbání se problémům a neschopnosti se s nimi vyrovnat
Je důležitým prvkem v rozvoji emoční odolnosti schopnost čelit výzvám. Rodiče, kteří svým dětem umožňují vyhýbat se obtížným situacím, nevědomky přispívají k jejich neschopnosti naučit se překonávat svůj strach. Místo toho, aby dítě zažilo neúspěch a pak se poučilo ze svých chyb, rodiče dbají na to, aby nikdy nečelilo rizikům. V důsledku toho si dítě nevyvine potřebné nástroje k řešení frustrace, což vede ke zvýšené úzkosti, když se ocitne v nepředvídatelných nebo nepříjemných situacích.
Jak pomoci dětem překonat úzkost?
Prvním krokem je si to uvědomit ne každé selhání nebo chyba je katastrofa. Děti se potřebují naučit, že výzvy jsou součástí života, a rodiče je mohou podpořit tím, že je budou povzbuzovat k tomu, aby problémy řešily samy, místo aby je pokaždé přicházeli zachránit. Je také důležité, aby rodiče pracovali na vlastním strachu a úzkosti a nepřenášeli své starosti na své děti.
Podpora, soucit a povzbuzování dítěte, aby samo objevovalo svět, je klíčem k rozvoji emocionální odolnosti. Děti potřebují cítit, že jim rodiče důvěřují a věří v jejich schopnosti. Snáze si tak vyvinou sebevědomí a překoná úzkost, která může být způsobena přehnaně protektivním rodičovstvím.
Závěr: rodiče jako vzory
Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, ale je důležité rozpoznat, kdy náš strach může dítěti více uškodit než pomoci. Správným přístupem a uvědoměním si vlastních vzorců chování můžeme dětem pomoci rozvíjet sílu, sebevědomí a emoční odolnost, které jim pomohou překonat úzkost a prospívat ve světě.
