Myslím, že ve srážkách deštníků a rozhovorech s lidmi poflakujícími se pod střechami obchodů a frázích typu „Už je po všem?“ je zřejmé, že pohled na oblohu objasní.
Apatický nebo naštvaný na rozmarné kapky, ale spíš ne nazýváme příliš mnoho slunce, protože to budeme brzy znovu reklamovat příliš horká. Abychom se ale příliš nehádali o meteorologických jevech, budu v tomto úvodníku více slov věnovat noční můře nebo večírku, kterému říkáme balení. Jako by to nebylo dost obtížné, pravidla hry se neustále mění letečtí dopravci.
Na tom, že budu makat, nebude možné nic změnit, můj proces balení zůstává stejný, jen se prodlužuje fáze, kdy musím vyhazovat věci z kufrů. Každopádně okamžik odjezdu se blíží a lístek nalepený vedle lednice už obsahuje příliš dlouhý seznam těch důležitých věcí v uvozovkách. A vím, že nepotřebuji litrové lahvičky opalovacích krémů a vím, že všude, kam jdu, se prodávají žvýkačky, hydratační ubrousky, tyčinky do uší, šampony a tekutá mýdla, a vím, že čokoládové tyčinky, ale litr Mléko nemusím, protože exotická kuchyně dodává výletu punc jedinečnosti a vím, že kromě tří tlustých průvodců mi do "kufru" nepatří kniha Vojna a mír, ale existují spousta takových věcí na mém příliš dlouhém seznamu. Nudím se, ale budu se pak nudit? Nudíte se v létě, které nabízí mnoho aktivit? No a úplně první činnost začíná, když si na postel poskládám věci v pořadí podle seznamu, samozřejmě mezi tím skáču sem a tam a házím, skládám, válím, pak do pytlů, pak ven a zase kombinuji. co je třeba a co ne... Najednou je postel plná, následuje strategická hra Tetris, která to všechno dává do kufru. Experiment č. 1, neuspěl. Zase vše vyndám, podívám se na seznam čeho se můžu vzdát, první věc jsou samozřejmě ponožky, ale proč potřebuji deset párů, když budu celý den v žabkách, a ještě něco sundám ze seznamu...
Experiment č. 2, kufr se s obtížemi zavírá, chystám se ho zvednout, abych stoupl na váhu, když začne noční můra. No, jediné, co nechápu, je, že za prvé je to moc těžké a za druhé, že to budu muset tahat z letiště, možná i několik kilometrů daleko. Znovu vše vyhazuji a dívám se na všechny již přeškrtnuté a zmuchlané papíry, zatímco dělám nový, značně zredukovaný seznam velmi nezbytných věcí na dovolenou.
Experiment č. 3, kufr je zavřený, stoupnu na váhu, která ukazuje moc... "Tak co je zase moc?", stěžuji si. Vyhazuji i fén, vyměňuji šampon a sprchový gel za "vše v jednom". Stoupnu na váhu a ano, tabulátor na ní ukazuje přesně tolik, kolik je povolena horní hranice. A jak vypadám v den odjezdu? Ano, stejně jako všichni turisté, jsem uprostřed léta oblečený v tlustém svetru, v dlouhých kalhotách, s bočními kapsami až po okraj, v těžkých pohorkách, na krku mi visí fotoaparát, tlustý průvodce a pas v Na druhé ruce mi visí bunda do deště a taška se sendvičem a lahví vody, na tváři se mi už rýsují čáry únavy a starostí, jestli letištní váha vydrží...
Musím ještě něco přidat? No ano, pokaždé si znovu a znovu říkám, že příště si vezmu jen malý batoh a pas.
167- Magazín města - OD 17. ČERVNA DO 8. ČERVENCE podle Magazín města
